I am so glad Christmas is over. With enthusiasm, I threw our tree off of the balcony and dragged it to the dumpster. It actually was a season of quiet hope, peace and even joy- but not because of the Christmasy things, but because of God pulling my heart from one place to another (like the dragging of the tired Christmas tree).
Two advent messages at church deeply resonated with me. Maybe their titles illustrate my heart; 'Uncertainty to contentment' and 'From fear to worship'. It was in these truths inspired by Mary, by the wise men and the shepherds that I felt my heart move to a place of peace.
Jsem tak ráda, že Vánoce jsou za námi. S entusiasmem jsem vyhodila náš vánoční stromeček z balkónu a dovlekla ho do popelnice. Vlastně to bylo období tiché naděje a klidu, dokonce radosti – ale ne kvůli těm vánočním věcem. Kvůli tomu, jak Bůh táhl mé srdce z jednoho místa do druhého (asi tak jako já ten znavený stromek). Dvě adventní kázání v kostele mě hluboce zasáhly. Jejich názvy teď jakoby naznačují mé srdce. „Od nejistoty ke spokojenosti“ a „Od strachu k chválení“. Bylo to v této pravdě, inspirované Marií, moudrými muži (tři králové) a pastýři, kdy jsem cítila, že se mé srdce hnulo do místa klidu.
I wish I could say that my heart would obediently stay in that place, but this month definitely pushed me past limits I didn't know I even had. There have moments of this month that have been wonderful and light, but others have been really hard, at times brutal. Even tonight as I sit and reflect, I am in shock at the extremes. Shocked and maybe exhausted.
Moc bych si přála říct, že mé srdce v tomto místě poslušně zůstane, ale tento měsíc mě rozhodně dovedl k limitu, který jsem ani nevěděla, že mám. Byly tu v tento měsíc momenty, které byly úžasné a světlé, ale jiné byly opravdu těžké, někdy až kruté. Každý večer, když sedím a přemýšlím o tom, jsem šokovaná z těchto extrémů. Šokovaná a možná i vyčerpaná.
Advent was hard, but special. Can I give you a quick outline in terms of Advent weeks? I can remember the month according to the candles lit. We lit the candles at almost every meal this year which etched the memory deeper in me.
Advent byl těžký, ale výjimečný. Mohu vám podat rychlý přehled podle adventních týdnů? Pamatuji si měsíc podle svíček na adventním věnci. Tento rok jsme zapalovali svíce skoro u každého jídla a zanechalo to ve mně hlubší vzpomínky.
Week one, Martin began his radiation treatment. It was unknown territory and in some ways scary. Radiation is so strange because it itself is not painful. The first few times even seemed like nothing was happening. But then we take a step back and remember what IS happening. Deadly light is being shone on Martin's brain, on his spine to affect his central nervous system. The core of his body. He was still stiff and in a bit of pain from the lumbar punctures he had received the week before, but day to day it was OK. This week, I didn't think radiation was so bad. My brother's beautiful wife, Robyn, hopped on a plane and spent this week with us. Her visit was such gift on so many levels. She loved on my girls, listened to me a LOT, came with us to hospitals, did the preschool pick ups and drop offs (in a completely different culture and language!)...just to begin the list. She brought encouragement and as cheesy as this word is, she brought cheer. Exactly what we needed.
První týden, Martin začal své ozařování. Byla to pro nás neznámá oblast a v některých věcech dost děsivá. Ozařování je zvláštní, protože samo o sobě není bolestivé. Ty první dny to dokonce vypadalo, jako by se nic nedělo. Po tom však přišel krok zpět a hned bylo možné si vzpomenout, že NĚCO se děje. Smrtelné ozařování je vysíláno na Martinův mozek a jeho páteř aby zasáhlo jeho centrální nervový systém. Centrum jeho těla. Byl ještě celý ztuhlý a v bolestech z jeho vpichů do páteře, které dostal týden předtím, ale den ode dne to bylo Ok. Tento týden jsem si nemyslela, že je ozařování tak hrozné.
Báječná manželka mého bratra, Robyn, skočila na letadlo a strávila s námi celý týden. Její návštěva byla tak velkým darem v tolika ohledech. Byla s holkama, HODNĚ mi naslouchala, chodila s námi do nemocnice, vodila a vyzvedávala holky ze školky (a to v úplně jiném prostředí a jazyce!).. a to jen pro začátek celého toho seznamu. Přinesla nám hodně povzbuzení, a i když to zní jako klišé, radosti. Přesně to, co jsme potřebovali.
Druhý týden, se můj názor na ozařování začal měnit. Martin pokračoval přes čtvrtek. Nejlépe to mohu vysvětlit tak, že každý den mu bylo k hlavě připevněno množství „světýlek“ (pingpongových míčků). Den za dnem, množství těchto světýlek poskakuje stále větší intenzitou a chaosem v jeho mozku. Možná je to trochu extrémní, ale to je ten pocit za jeho očima a ušima rostl s postupujícími dny v týdnu. Tento týden jsme hodně vyčerpaní. Začalo to být více a více těžké dostat se ze dveří na další dávku. Martin vypadal, jakoby strávil týden času na pláži, ale tento týden se tomu ani zdaleka nepodobal.
Tyto pingpongové míčky/světla nashromážděné v jeho hlavě dělaly třetí týden příšerným. I když neměl žádné ošetřování, vedlejší účinky radiace (které už jsem teď nenáviděla) pokračovaly velmi intenzivně. Tento týden nám také bylo s jistotou oznámeno, že Martin bude přijat do nemocnice na chemoterapii 23. Prosince. Den před českými Vánocemi. I když měl mít pět dní ošetřování, řekli nám, ať očekáváme šest týdnů v nemocnici. Toto byl pro nás výjimečný čas, protože jsme věděli dopředu kolik máme před nemocnicí času. Před dvěmi lety jsme toto varování neměli. Neměli jsme předtím noc ani den, abychom se připravili. Tento čas byl pro nás dar. Třetí týden byl pro mě velice komplikovaný a budu potřebovat hodně času, abych to zpracovala. Martinovi bylo opravdu velmi zle, a i když to bylo těžké, částečně mě to připravilo na to přemístění do nemocnice. Dávalo to dojem, že tak je to správné. Byla jsem za něj ráda, že může jít do nemocnice a dostat ošetření a potom ke konci týdne DORAZILI MOJI RODIČE. Bylo to perfektní načasování.
It was so wonderful to have them here to hold our hands as we started week four of advent. To get through the hospital drop off day, to celebrate Christmas and for support as we figure all this out. Martin wrote some of his thoughts of his first day in the hospital int he last blog post. For me, day one felt like I was on a fancy merry-go-round. The morning with the girls was actually happy. They were excited to finally spend the day at my parents' rental flat. Martin was feeling well, so his entry to the hospital was nice. He already knew several people and he greeted them and was in a good mood. I took a long walk through the city, did some Christmas shopping and then brought Martin some take out food and we ate lunch together. The only word I have is 'happy'. It was confusing and annoying, because it isn't a happy thing. I am now thankful for God's grace in it as it was happening. It is as if he gave us the gift of time- that we could hold the heaviness later and for the moment experience joy, peace and even quiet.
Bylo to pro mě krásné je mít tady, držet se za ruce a začít čtvrtý týden adventu společně. Abychom se spolu dostali přes první nemocniční den, oslavili spolu Vánoce a také pro tu podporu, když jsem tímto procházela. Martin napsal několik svých myšlenek ze svého prvního dne v nemocnici na blog. Pro mě byl tento den jako oslavný kolotoč. Toto ráno byly holky radostné. Byly nadšené, že mohou strávit den v pronajatém bytě mých rodičů. Martinovi bylo dobře, takže nástup do nemocnice byl „hezký“. Už ho vítalo mnoho lidí a byl v dobré náladě. Udělala jsem dlouhou procházku městem, nějaké vánoční nákupu a přinesla Martinovi nějaké jídlo a poobědvali jsme spolu. Jediné slovo, které mě napadá, je „radost“. Bylo to matoucí a rozčilující, protože tohle radostné vůbec není. Byla jsem vděčná za Boží milost. Jako by nám daroval tento dar času – abychom mohli tu těžkost držet až za dýl, a tento moment zakoušet radost, pokoj a dokonce ticho.
This week we have been able to visit Martin every day, the girls almost every day. I know I don't share very much about the girls on the blog (it's easier to just share instagram photos!) but their sweet, resilient, strong spirits are inspiring to Martin and I. They care and process and express this experience in gorgeous ways. I am so honored to be their mama. Mia cares for her beloved animals when they are sick, Sofia is making books for Martin when she wants to share her experience with him. They feel joy and sadness so quickly and freely. It is beautiful. God has also protected their health. Only once, I had to say 'no' to a visit because of a cough that we didn't know where it was going. It went away :)
Tento týden jsme mohli Martina navštěvovat každý den, holky skoro každý den. Vím, že na blogu moc o holkách nesdílím (je to jednodušší přes instagram!) ale jsou sladké, houževnaté a jejich silné duše jsou pro mě a pro Martina inspirující. Starají se, vnímají a vyjadřují věci nádhernými způsoby. Je to pro mě pocta, být jejich mamka. Mia se stará o svá milovaná plyšová zvířátka, když jsou nemocná. Sofia vyrábí Martinovi knížky, když s ním chce sdílet nějaký zážitek. Pociťují radost a smutek tak rychle a svobodně. Je to nádherné. Bůh také opatroval jejich zdraví. Jen jednou jsem musela říct „ne“ na návštěvu, kvůli kašli o kterém jsme nevěděly, kam směřuje. Nakonec odešel :)
Week four was Christmas. I think I will write another post about Christmas. Overall, it just happened. It came and went. I'm glad for the exciting distraction for the girls. That was THE biggest blessing of the Christmas festivities. As I shared earlier, I'm glad for the heart space to be waiting in hope. Our pastor Jake, in his message 'From fear to worship', gave us permission to be in a place of darkness, even fear. To feel it, experience it and to let the Lord usher in the light and move us to joy. That we don't have to turn it on, or manufacture the 'Christmas joy'. Made so much sense to me.
Čtvrtý týden byly Vánoce. Myslím, že napíšu ještě jeden příspěvek o Vánocích. Vcelku to vlastně proběhlo. Přišlo to a odešlo. Jsem ráda za vzrušující rozptýlení pro holky. To bylo to NEJVĚTŠÍ požehnání Vánočních svátků. Tak jako jsem už sdílela předtím, jsem ráda, že mé srdce může čekat v naději. Náš pastor Jake, v jeho kázání „Od strachu k chválení“ nám dal „povolení“ být v místě temnoty, i strachu. Cítím to, prožívám to a nechávám Pána na nás svítit světlo a přesouvat nás k radosti. Že nemusíme uměle předstírat vánoční radost. To pro mě dávalo velký smysl.
We had two big pieces of 'light' this week. (Sorry for the long bit on week 4!) On Christmas Eve, we received test results from Martin's blood, bone marrow and spinal fluid that show no cancer. This truly truly is incredible news. This means that the plan that the doctors put together is working. We are so thankful for them and for everyone at the hospital, and for our team of prayer support.
Here are some of Martin's words,
"Last night I finished my last chemo treatment. It means that during the next week my immunity will be wiped out from my body systems and I will have to be very careful of not getting sick. With no complications, it will take another two to four weeks before I will be able to return home with less potential risk of getting any type of infection, mold etc.
There is still a long road ahead. At the least , the application of the drug that goes thru my spine will continue for some months on regular basis. Just the fact that this option is available is a miracle on its own. When the director of the hospital stopped by to say Merry Christmas, he explained that I am the first patient in the Czech Republic to get this particular treatment. I know, that it was not easy to get it for them at the time when I needed it, but it arrived and I can be treated. I do believe that this is another clear example of how God works to extent his grace, when there is not much of hope. Another miracle in the middle of the war.'
Tento týden jsme měli dvě velmi velká „světla“ (Omlouvám se za tak dlouhý popis týdne 4!). Na Štědrý večer jsme dostali výsledky Martinových odběrů krve, kostní dřeně a míšního moku, které ukazují, že rakovina není přítomná. To je opravdu zázračná zpráva. To znamená, že plán, se kterým doktoři přicházejí, funguje. Jsme za ně tak vděční a vlastně za všechny v nemocnici a za náš team modlitební podpory. Zde je několik slov od Martina „ Minulou noc jsem dokončil svou chemoterapii. Znamená to, že příští týden bude moje imunita naprosto vyhlazena a bude se muset dávat pozor, aby mé tělo neonemocnělo. Bez komplikací to budou další dva či čtyři týdny předtím, než se budu moci vrátit domů s menším riskem nakažení nějakou infekcí, plísní atd. Je tu ještě dlouhá cesta před námi. Nejméně léky, které probíhají mou páteří, budou pravidelně pokračovat ještě několik měsíců. Vlastně už jenom to, že tento postup je možný, je samo o sobě zázrakem.
Když se u mě stavoval vedoucí nemocnice, aby mi popřál Veselé Vánoce, vysvětlil mi, že jsem prvním pacientem v České republice, který dostává tento typ ošetření, vím, že to pro ně ve chvíli mé potřeby nebylo lehké získat, ale nakonec mi péče byla zajištěna. Věřím, že toto je další jasný příklad Boží práce a milosti, i v místech, kde není moc naděje. Další zázrak uprostřed války.
Vlastně už jenom to, že tento postup je možný, je samo o sobě zázrakem.
The other big piece of news is that after his last dose of Chemotherapy on Friday, they gave Martin a 24 hour trip home before his immune system levels would take a drop into dangerous zones. Another gift of TIME. This day is one we will never forget. Not because of anything extraordinary, but because of togetherness in the ordinary. THIS was our Christmas gift this year.
Další velkou novinou je, že po jeho poslední dávce chemoterapie v pátek, dali Martinovi 24hodinový „výlet“ domů, ještě než jeho imunitní systém spadne do nebezpečných míst. Další dar ČASU. Tento den je dnem, který nikdy nezapomenu. Není to kvůli něčemu výjimečnému, ale kvůli tomu, že jsme mohli být společně. TOTO byl náš letošní vánoční dárek.
Další velkou novinou je, že po jeho poslední dávce chemoterapie v pátek, dali Martinovi 24hodinový „výlet“ domů, ještě než jeho imunitní systém spadne do nebezpečných míst. Další dar ČASU. Tento den je dnem, který nikdy nezapomenu. Není to kvůli něčemu výjimečnému, ale kvůli tomu, že jsme mohli být společně. TOTO byl náš letošní vánoční dárek.
Week 4 just ended with Martin going back to the hospital after this day off. Honestly, he is not doing well. The doctors really do know what to expect, and they weren't wrong when they allowed only 24 hours. The side effects are painful and are keeping Martin from resting or opening his eyes.
Čtvrtý týden skončil Martinovým nástupem do nemocnice po jeho dni volna. Upřímně mu opravdu nebylo dobře. Doktoři věděli co čekat, a opravdu se nemýlili, když Martinovi povolili jenom 24 hodin. Vedlejší efekty jsou bolestivé a nedají Martinovi odpočinout, a ani otevřít oči.
The merry-go-round of this journey continues. I hold on very tightly to the truth that God does not change. He IS the same yesterday, today and forever.
Kolotoč této cesty pokračuje. Držím se velmi pevně pravdy, že Bůh se nikdy nemění. Je stejný včera, dnes a navždy.
Please thank God for these two pieces of news, that his tests are clear and for the the gift-day. And please ask the Lord to move my heart from 'uncertainty to contentment'. I am receiving and rejoicing over this news slowly. It doesn't feel like good news because today he is not here. He is uncomfortable. Things are not as they should be. My dear friend Bethany who is in a similar spot talks about this same feeling in terms of 'holding her breath'. I love that image. That's exactly it. Pray for a big exhale next year, at the right time.
Prosím děkujme Bohu za tyto dvě noviny, že výsledy jsou čisté a za den daru času. A prosím proste Pána by naše srdce posunul od“ nejistoty do spokojenosti“. Přijímám a raduji se z této zprávy pomalu. Nezdá se to jako dobrá zpráva, protože dnes tu není. Není mu dobře. Věci se nemají tak, jak by se měly mít. Moje kamarádka Bethany, která je v podobné situaci o těchto pocitech říká, že jsou jako „zadržování dechu“. Ten obraz se mi líbí. Je to přesně tak. Modlete se prosím se velký výdech pro příští rok, ve správný čas.
Prosím děkujme Bohu za tyto dvě noviny, že výsledy jsou čisté a za den daru času. A prosím proste Pána by naše srdce posunul od“ nejistoty do spokojenosti“. Přijímám a raduji se z této zprávy pomalu. Nezdá se to jako dobrá zpráva, protože dnes tu není. Není mu dobře. Věci se nemají tak, jak by se měly mít. Moje kamarádka Bethany, která je v podobné situaci o těchto pocitech říká, že jsou jako „zadržování dechu“. Ten obraz se mi líbí. Je to přesně tak. Modlete se prosím se velký výdech pro příští rok, ve správný čas.
Thank you for being our team of rejoicers :) and for brining our names and our hearts before God. We continue to be so deeply grateful and we want to say THANKS and acknowledge God's goodness, especially in thinking of this year and 2014. Happy New Year!!
Děkuji, že jste na našem teamu radujících se J a za to, že povznášíte naše jména a srdce k Bohu. Jsme hluboce vděčni a chceme říct „DÍKY“ a vyznat boží dobrotu, zvláště v myšlenkách na rok 2014. Štastný Nový Rok!
Veronika K.: thank you so so much for the translation over the holidays!
Děkuji, že jste na našem teamu radujících se J a za to, že povznášíte naše jména a srdce k Bohu. Jsme hluboce vděčni a chceme říct „DÍKY“ a vyznat boží dobrotu, zvláště v myšlenkách na rok 2014. Štastný Nový Rok!
Veronika K.: thank you so so much for the translation over the holidays!
