November 19

Mili pratele,

Dear friends,

Zub byl uspesne vytrzen a jsem objednan na dalsi kontrolu se zady ke specialistovi, ktery je nejen ortoped, ale take neurolog. Presne co jsem potreboval, tak doufam, ze mi pomuze a bolesti zad se nebudou zhorsovat.

The tooth is out and I have an appointment to see another ortopedic/neurogy doctor who might be able to help me with my back pain and tensions.

Kdyz jsem vchazel do ordinace me zubarky, uvedomil jsem si, ze jsem doma nechal zpravu z meho posledniho vysetreni. Podivala se na me a s usmevem pronesla: “Kdyz byste si nebyl jisty, ze to prezijete, tak byste sam a dobrovolne neprisel. Nikdo sem nechodi, kdyz nemusi.”

When I was going to my dentist, I forgot to bring the last report to confirm that my blood sample numbers were good enough for me to undergo this stressful event. My dentist just smiled at me and said – “You wouldn’t be here, if you were not sure that you can survive this. No one comes here, unless they have to. ”

To mi dodalo potrebnou odvahu abych se uvelebil v kresle a dostal davku anastetik. Teda vlastne hned dve, to pro jistotu, abych opravdu nic necitil. Pravda je, ze jsem dva dny potom nic necitil, za to ve ctvrtek rano, to byl mazec.. Jeste, ze jsou ty ruzovy prasky co tlumi bolest..

Seeing her confidence gave me the extra confidence to sit and receive the local annastacia. To be sure that I don’t feel anything I got an extra dose and sure enough I didn’t feel anything for two days!!!! But Thursday morning when I could feel everything, I was thankful for the magic of pain killing pill…

Po dvou tydnech muzu stastne podat zpravu, ze se citim dobre, chodim znovu na prochazky jak jen to jde, procvicuji zada a odpocivam kdyz potrebuji.Jane rodice prijeli na navstevu na nekolik tydnu a je to opravdove Bozi pozehnani, protoze ted nejsem ani v nemocnici a ani nemam zadnou chemoterapii! Chemoterapie prijde az po pulce prosince. Takze si ted uzivam to, ze je nas vsech sest pohromade, muzeme se prochazet spolecne a spolecne jime u jednoho stolu.

Two weeks later I can report that I still feel great, going for walks as much as I can, stretching my back and resting as much as I need to. We are blessed to have Jane’s parents with us for the next few weeks and this time, neither am I in the hospital nor do I have any chemotherapy. (the chemo is scheduled for later in December).So we have a great time together all 6 of us!!!!! It is a gift to me, that there are places we can walk to and I get to enjoy MY time with Ernie and Judy outside of the hospital as well as to be part of the family meals.

Krome casu s rodinou mam take pred sebou dva programy, kam jsem byl pozvan jako host jeste v case pred vanocemi. Jeden program je soucasti pripravy budoucich pastoru a cirkevnich pracovniku na Evangelikalnim seminari v Praze nazvan Praxis Pietatis. Vloni jsem ke studentum mluvil nekolik dni pred nasim planovanym odletem do USA, a na misto cesty do zamori me cekala zprava o dalsim relapsu, cesty na ozarovani a chemoterapie a pobyt v nemocnici.

Outside of enjoying the time with Jane’s parents and my family, I have been invited to speak to two students groups at different venues before Christmas. One is a group of students at the Evangelical Theological Seminary, who are studying and in training to become pastors and church ministers of local churches. Last year I spoke during their “Praxis Pietatis” a few days before we were planning to leave for the extended time in the USA. Instead of our departure, a few days later came the news of my yet another relaps and travel to US was exchanged for chemo, radiation and hospital stay.

Stejne jako vloni jsem pozvan sdilet svuj pribeh s jeste vetsi skupinou studentu o tom, co jsem se naucil o Bozi lasce, Jeho ocekavanich ode mne a jak se promenuje muj zivot s vyhledem na nadeji, ze tato kapitola prochazeni udolim se snad blizi ke konci. Je to velice podobne nacasovani jako minuly rok. Jen den pred tim dam krev a kostni dren a budu cekat na vysledky. Je to pro me neskutecna milost, ktera me vede na kolena s vdecnosti, ze si me Buh, ktery zna presny pocet mych dni, pouziva k tomu abych mluvil se studenty o Jeho zpusobech a Jeho planech, kterymi vede muj zivot.

This year, the faculty of this program asked me to come back as the group is bigger and they would like for them to hear about what God has taught me in the last year about His love for me, His expectations of me and the way my life continues to change as I (still) hope to be heading for an exit from this season. it will be a very similar situation when I will speak to the group only a day after giving blood and  bone marrow sample and waiting for the results. It is a privilege and it brings me to my knees that I get to share with them about God, who knows the count of my days left, continues to use me to share about His ways and His plans taking place in my life.

Druhym programem kde mam tu cest promluvit a sdilet se o Bohu, ve ktereho verim, je vanocni vecere prazskeho Young Lifu. Lonska vecere se skutecne vydarila a potvdilo se, ze obrovske mnozstvi bramboroveho salatu a jeste vetsi hromada smazenych rizku je a porad zustava dobrou pozvankou nejen pro studenty co chodi na Young Life pravidelne, ale I pro ty, kdo z ruznych duvodu nemuzou byt na akcich kazdy tyden. Mam za ukol stoupnout si pred studenty a neco jim rict. To by samo o sobe nebylo tak tezke, kdyby.. to uz nebyly tri roky co jsem naposledy stal pred studenty a mluvil k nim jako nekdo koho znaji a kdo zna je. Od te doby co Marek Sramek vede YL v Praze, studenti co jsem znal jsou uz pryc a na jejich miste jsou studenti, ktere jsem videl kdyz tak jen parkrat.. Nervozita je o trochu vyssi nez obvykle, ale jinak se moc tesim!

The other group is a group of students who attend the Young Life activities. Last year’s Christmas club that was in a style of a Christmas dinner was a great success. Plenty of potato salad and plenty of Wiener Schnitzel is always a great draw even for students who don’t come regularly or for different reasons are not part of the weekly programs. I have been asked to be a guest speaker on that night and give a club talk. It has been over three years since my last club talk and I don’t know any of the students on a personal level. Since Marek Sramek took over the leadership of YL Prague, the group of students I knew graduated and moved on and the younger once have taken their place. As much as I rejoice that these are new students, I am also a little nervous because I don’t know them and they don’t know me.

Vazim si obou dvou pozvanich, a nebo bych to mel vzit sportovne a rict ze to jsou nove vyzvy? At uz tak nebo tak bude to pro me dalsi krok ve sluzbe Bohu, ktery uprostred meho udoli a pomale rekonvalescence mi dava silu a radost ze sdileni o Nem a jak moc se sami ochuzujeme, kdyz se k Nemu obracime zady at uz pri nemoci nebo v kazdodennim obycejnem zivote.

 I am excited about both of these opportunities. Or should I call them challenges? Either way it is a privilege for me to serve God, who in the midst of the valley and my slow pace of life, gives me strength and excitement to share about who He is and how much we miss by turning our back on Him, whether in hard circumstances or in just regular daily life.

Prosim Vas, primlouvejte se za oba tyto programy a taky za moje zlepsujici se zdravi. Jsme vdecni za Vasi pokracujici podporu a pomoc, se kterou zahrnujete Jane, Sofii, Miu a me.

I would appreciate your prayers for both of these events as well for my improving health. Thank you for your support and care that you continue to offer to Jane, Sofia, Mia and to me.

Preji Vam, abyste znali a zakusili plnost Jeho lasky!

May you know and experience the richness of His Love,

Martin

stepping into new territory

Milí přátelé,

zdravím Vás po delší době, s Boží milostí již 10tý měsíc v remisi!!

Dear friends,

greetings to you after a few months, by God’s grace already 10^th month in remission.

Když se před devíti lety Jane přestěhovala do Prahy a začala se učit česky, jedna z nejtěžších věcí se kterou se setkala byla neustále se opakující otázka: “Tak co tvoje čeština?” Z týdne na týden se toho moc nezměnilo, bylo těžké odpovědět na to co nového se naučila a jak se jí celá ta gramatická mosaika skládá (nebo neskládá) dohromady. O to větší byla radost, když jsme se po několika měsících ohlédli zpět a její pokrok byl dost znatelný.

When Jane moved to Prague nine years ago, one of the unexpected and hard things was to answer a question that she was asked regularly every week: How is your Czech? From week to week there was not much to report, and it was hard to explain how far she progressed in the process of putting the grammar puzzle all together. But the more joy there was to look back after a few months to see how far she got!

Naposledy jsem psal v květnu, když jsem měl pocit, že mě Pán Bůh provedl určitou životní kapitolou a měl jsem o čem psát. Od té doby jsem si každý týden sliboval, že napíšu krátkou zprávu a intervaly budu postupně zkracovat. Opak je ale realitou. Abych se přiznal, nevědel jsem o čem psát. Uplynulých pět měsíců nelze nazvat jinak než nezaslouženým dárkem prodlouženého života, ale teprve až když se zastavím a ohlédnu, vidím ty detaily mosaiky, které se skládají dohromady.

Last time I sat down to write an update, it was in May and I felt that God let me through a life chapter that came to an end and I had something to write about. Since then I was planning to write shorter updates and more often, but in reality I didn’t know what to write about. It didn’t seem like I have anything to report, just like Jane with her Czech.

Malá dcera jednoho mého kamaráda křesťana prohlásila, že za Martina se už modlit nemusí, protože on už má vlasy a fousy, a tak už je zdravej! To, co je pro nás s Jane odlišné je fakt, že už jsem “měl vlasy a fousy” dvakrat za poslední dvě léta a pak na podzim přišel relaps.

One of my Christian friends’ daughter told her dad, that she is no longer going to pray for me, because I have my hair and beard back so I am healthy. I wish it would be that simple for Jane and I. We know that I had “hair and beard” last two summers and then twice in the fall, in the 10th month,  a relapse came out of the blue.

Vstoupil jsem do jedenáctého měsíce v remisi, překročil jsem o krůček místo, kde už jsem jednou předtím byl. Na cestě z údolí jsem zatím nejdál. Za to jsem moc vděčný a užívám si každý den! Po fyzické stránce jsem se dostal na svojí původní váhu. Dlouhé jarní měsíce jsem nemohl nabrat potřebných pět až deset kil, které šli během chemoterapie a ozařování dolů. Během léta bylo jednodušší začít prodlužovat procházky na čerstvém vzduchu a s přibívajícími kilometry rostla i chuť k jídlu. Zabral i osvědčený český recept – jíst banány a pít pivo (ne najednou!). Jenom český doktor může něco takového doporučit!!!

I have crossed into 11^th month of living in remission and got just one step further in the journey through the valley then in the past. I am very thankful for each new day and enjoy it to the full capacity as much as I am able to. Physically, I have gained the lost weight – about 10 pounds that I was missing since the chemo and radiation. Once the spring rolled into summer and I prolonged my walks outside, my appetite increased with the walked kilometers. Only in Czech would doctor recommend you to gain weight by eating bananas and drinking beer (not at the same time!) to gain weight! But it did work!!!!!!!!!!

Ještě v květnu nechtěl můj ošetřující lékař nic slyšet o tom, že jsem měl touhu letět na celoevropskou konferenci Young Life. Můj imunitní system a ani krevní obraz prostě na takovou akci ještě nebyli připravené. Množství lidí na malém prostoru, cirkulovaný vzduch klimatizace letadla a letiště jsou dobrým zdrojem jak si uhnat další komplikace, pokud na to organismus není vyzbrojen. O to větší radost byla v červenci, kdy dva dny před odletem jsem dostal zelenou a mohl se společně s Jane a holkama vypravit za rodinou do USA. Dostalo se nám velice vřelého přijetí, a vzpomínky na tuto návštěvu zaznívají v našich rozhovorech dost často a je skvělé, že už to jsou zážitky, které si pamatuje jak Sofia, tak Mia. Byl to Bohem požehnaný čas s rodinou a přáteli, stihli jsme I několik pracovních věcí, ale stejně jako jsme se radovali, tak jsme citili váhu bolesti všude kolem nás. Byli jsme pozvání k naslouchání svědectví jednotlivců a rodin prožívajících zdravotní nebo finanční těžkosti. Uvědomil jsem si, jak málo jsem vděčný za náš sociální stát a jeho pomoc jednotlivci v těžkostech.

My doctor didn’t approve of my travel plans to fly to our European YL Conference in May. The blood results and my immune system were not in good enough shape to deal with the mass of people in a small place like an airport and the circulated air-conditioned air would be just another danger that could make things complicated. Just three months later, I got a green light to board a plane and join Jane and the girls to visit her family in the US. We were acting in faith when purchasing the tickets with the option of cancelation to the last minute, to hear YES only two days before leaving Prague. We were welcomed with open arms and with such hospitality, that memories of this time are often part of our conversations. Both Sofia and Mia have a lot of new stories to remember and share from the other side of the ocean. It was a time blessed by the Almighty God with our family and friends, we were able to take care of couple of business things as well. But as much as we were able to rejoice and enjoy the depth of the relationships, we were invited to listen to stories of individual and families who are struggling health-wise or financially. It really put it in perspective for me to realize the details of and be more thankful for the social care the Czech republic is providing for sick people like myself.

Během přístích dnů mě čekají dvě vyšetření, které tak trochu prověří můj opravdový zdravotní stav. Neustále mě ještě trápí bolestí zad a to zvláště v oblasti krční páteře. Kombinace většího počtu lumbalních punkcí a ochablého zádového svalstva je asi příčinou bolestí, ale jestli tam je něco víc nebo ještě něco jiného, ukáže vyšetření na ortopedii.

In the coming days I have two doctors appointments. It will be a test of how well I am really doing. Ever since the lumber punctures my back has not stopped hurting especially in the upper part. It might be the combination of number of the lumbar punctures with weak muscles of the back, or it could be something else as well. Hoping and praying for the orthopedic doctor to help me get rid of this pain.

Druhým zákrokem je vytržení zubu. Půjdu si sednout do toho samého křesla, kde to všechno doslova před 3 lety začalo. Zátěžová zkouška, jak pro tělo, tak pro hlavu. Bojím se, ale mám naději, že mé tělo je připravené. V duchu si říkám, kdo je asi víc nervózní, já nebo moje (skvělá!!) zubařka?

The other appointment is with my dentist. I will go and sit in the same chair, where it all started three years ago almost to the date. Taking out a tooth will be a heavy-duty test for my body and for my mind as well. I am afraid, but with the hope that my body is ready for it. I wonder, who is more nervous, my (great!) dentist or me?

Další kontrolu u mého doktora mám až v prosinci. Pokud by můj vzorek krve a kostní dřeně byl čistý, naděje že oslavím o vánocích výročí 1. roku v remisi se zvyšuje.Modlím se a přeju si to jako dárek nejen pro sebe, pro Jane a holky, naše rodiny, ale taky pro Vás všechny, kteří se za nás vytrvale modlíte, posíláte pozdravy a povzbuzujete nás na naší cestě údolím, která se snad blíží ke konci.

My next check up of blood sample and bone marrow is scheduled for December. When or if these will come back clean, I am hopeful that I will be able to celebrate a 1 YEAR anniversary in remission on Christmas Day. I would take it as a special gift from God for myself, for Jane and the girls and also to ALL OF YOU, who are continuing to pray for us, sending us greetings and packages, and encouraging us on this journey through the valley that we hope will come to an end soon.

Slibuji, že podám zpravu během přístích dvou týdnů. Děkuji Vám znovu za Vaši projevenou lásku a starost, jsme vděčni za každého z Vás.

I promise to write an update before the next two weeks are over. Thank you again for your love and care, we are thankful for each one of you.

Žehnám Vám jménem Ježíše Krista,

With the blessing in the name of Jesus Christ,

Martin