a looooong Saturday

One big Saturday is what these past several weeks have felt like. Which on one hand has been really nice, but on the other hand we are ready for the week to start!

Jedna dlouhá sobota – tak tak mi připadalo pár posledních týdnů. Což je na jedu stranu skvělé, na druhou stranu se ale těšíme na to, až začne týden!

It has been an eventful 'weekend'. Can I share it with you?

Byl to rušný “víkend”. Můžu se s vámi podělit o to, co se stalo?

Since the last blog post:

*Martin has had another, his third, chemotherapy. It was neon blue, electric smurf color. It wiped him out and he was uncomfortable, but I think he is getting used to it. I don't know whether to be sad or glad about the fact that my husband is getting used to chemo.

Co se stalo od minulého blogu:

*Martin prošel třetí řadou chemoterapie. Měla neonově modrou barvu, takovou elektrickou, asi jako šmoulové. Úplně ho to složilo a bylo mu špatně, ale myslím si, že i na to si pomalu začíná zvykat. Nevím, jestli mám být smutná nebo být ráda, že si můj manžel zvyká na chemoterapii.

*Fevers and colds have made their rounds through our house. As much of a bummer it was to be sick and homebound, it felt kind of normal. It was a much better feeling to be together with Martin making decisions and arranging life around about fevers and flus instead of cancer. It was really so nice to not be alone- thinking back to December.

*Horečky a chřipky se u nás doma několikrát vystřídaly. I když to bylo otravné, že jsme byli nemocní a museli být pořád jen doma, bylo to “normální”. Cítila a prožívala jsem všechno mnohem lépe, protože byl se mnou Martin, dělali jsme společná rozhodnutí a náš život se točil okolo horeček a chřipek namísto rakoviny. Bylo skvělé, že jsem na to nebyla sama – jako když si vzpomenu na prosinec.

*Sofia was home from preschool for TWO WEEKS. This definitely added to the 'Saturday' feeling. After sticking it through a whole new antibiotic, she has bounced back and is back in school.

*Sofia nechodila do školky a zůstala doma DVA TÝDNY. To určitě přispělo tomu 'sobotnímu' pocitu. Poté, co dobrala další antibiotika, začalo jí být mnohem lépe a chodí znovu do školky.

*Mia has moved to a toddler bed and is sleeping so much better. Amazing how this improves quality of life for all. She and Sofia have really become a hilarious pair.

*Mia se “přesťehovala” z postýlky do postele a mnohem lépe spí. Je to úžasné, jak to zlepšilo životy nás všech. Se Sofií jsou teď pěkně zábavná dvojka.

*Aunt Nelly came to visit! Many of you actually met me as part of 'Jane and Jenelle'. It was such a gift to have her here with us for a few days...to laugh and cry, talk and be quiet (well, mostly talk), go into the city, cook and eat and drink lots of warm drinks and reconnect on so many levels. Thank you, Jenelle for loving our family as you do.

*Teta Nelly přijela na návštěvu! Někteří z vás se se mnou setkali když jsem byla součástí 'Jane a Jenelle'. Byl to velký dar mít ji tady u nás na pár dní… smát se a plakat, mluvit a mlčet (i když tedy převážně mluvit), vyrazit si do města, vařit a jíst a pít hodně teplých nápojů a navázat na naše staré přátelství. Děkuji, Jenelle, že nás máš tak ráda.

*I have been slowly reentering normal life things. Relationships, learning Czech, being in touch with the world outside of our four walls. I have never longed for the season to change more than now.

*Pomalu se vracím do běžného života. Vztahy, čeština, kontakt se světem mimo naše čtyři zdi. Nikdy jsem si nepřála změnu období tak moc, jak si ji přeju teď.

*We have been thinking, talking and praying a lot about our future. The doctors have told Martin that he will continue this crazy amount of drugs for TWO YEARS. These drugs are good- they are altering the makeup of his blood cells to teach them to produce healthy cells. We are SO grateful that he is an outpatient and that he is almost finished with the chemo, but I still feel sad knowing that life as we knew it is still so out of reach.

*Začali jsme přemýšlet, mluvit a modlit se za naši budoucnost. Doktoři sdělili Martinovi, že bude muset užívat tohle šílené množství léků ještě DVA ROKY. Jsou to dobré léky – napomáhají schopnosti jeho krvinek množit se a vytvářet zdravé buňky. My jsme velmi vděční, že je pacientem v domácí péči a že má chemoterapii již skoro za sebou, ale stále jsem smutná, že život takový, jaký ho známe je ještě hodně daleko.

and lots more. We have been processing a lot and do have more to share. Thanks for taking the time to keep up with our family. I really appreciate how this blog connects us to you. and you to us.

A je toho ještě mnohem víc. Hodně věcí ještě zpracováváme, je toho víc, o co bychom se s vámi mohli podělit . Jsem moc ráda za to, jak nás tento blog s vámi spojuje. A vás s námi.

You, your thoughts and prayers, your support and friendship continue to bless us. Thank you!

Vy, vaše myšlenky na nás a vaše modlitby, vaše podpora a přátelství jsou pro nás neustálým požehnáním. Děkuji!

thanks again, Nina, for translation!

blog silence

It's funny how quickly posting about life on this blog becomes a part of life. Now, after only a few short weeks of writing on this blog, this past week of 'blog silence' has felt weird for me. It hasn't been until just today that I could put my finger on it and assign words to it....

Je vtipné, jak rychle se psaní o životě na tomto blogu stane vaší každodenní součástí. Dnes, po několika krátkých týdnech psaní, byl tento týden “mlčení blogu” pro mě zvláštní. Až dnes se mi to podařilo napsat a správně přiřadit slova.

This past week has felt remarkably normal. Normal meaning healthy. This has been the first week in a long time when Martin has felt well, the girls and I have been healthy, Sofia has been to skolka for a full week, we have had so many fun visits and have begun reconnecting with normal life in small bits.

Uplynulý týden byl až pozoruhodně normální. Tím normální myslím zdravý. Byl to první týden, kdy se Martin cítil po dlouhé době dobře, holky a já jsme taky zdravé, Sofia zůstala ve školce celý týden, měli jsme spoustu skvělých návštěv a pomalu se dostáváme zpátky do normálního života.

So much so, that (i hesitate to even write it) that I ignored the cancer. I blocked it out of our life for a whole week. We talked about it a little. We shared updates when asked. But the feeling in our home was like it was in October pre-cancer, except with more naps (and still no public transportation).

Takže jsem i ignorovala rakovinu (Dokonce se to zdráhám napsat). Po celý týden jsem jí vypustila z našeho života. Trochu jsme o tom mluvili. Podělili jsme se o novinky, když se nás někdo zeptal. Ale ten pocit u nás doma, byla jako v říjnu před rakovinou, až na více zdřímnutí (a pořád žádnou MHD).

I want to savor it and stay here. I think of the girls, and to them their daddy is 'all better'.

Toto si chci vychutnat a zůstat tady. Myslím na holky, pro ně je na tom táta “daleko lépe”.

Now looking back, this blog is something I did that is so connected with Martin's illness, that my unintentional pause was me (or us?) taking a break from Leukemia.

Když se dívám zpátky tento blog, je to něco, co je spojeno s Martinovou nemocí. Můj nechtěný záměr byl, že jsem (jsme) si tím odpočinuli od Leukémie.

aren't breaks nice? Actually, right now in our area of Prague, students are on spring break. Which is funny because it is as winter as it could be, -16 C. In our sidliste (building complex) it feels like a ghost town...so many people are gone to the mountains for the week.

Nejsou tyto volna úžasné? Vlastně právě teď mají Pražští studenti jarní prázdniny. Což je vtipné, protože je taková zima, že je až -16°C. Na našem sídlišti je to jako v městě duchů.. tolik lidí jelo na týden do hor.

But at the end of the day, we have cancer drugs in our kitchen and Martin's phone reminds him 2X a day to take them. He went to the doctors today and he will begin another round of chemo next week. Again. This should be good news....

Ale na konci dne máme v kuchyni léky na rakovinu a Martinův telefon mu dvakrát denně připomíná, že si je má vzít. Dnes byl u lékaře a příští týden začíná další kolo chemoterapie. Zase. Toto by měly být dobré zprávy.

Breaks end. I think God knew that our little family needed this time together, to hibernate and enjoy each other for a few days and have quality time with friends without sickness. Psychologically, spiritually, emotionally stronger because of this break.

Volna končí. Myslím si, že Bůh věděl, že naše rodina potřebuje tento společný čas k odpočinku a k tomu, abychom si užili těch pár dní spolu a s našimi přáteli, bez nemoce. Díky tomu jsme psychicky, duševně a emočně silnější.

and I am so thankful for it.

and thankful for your support for and patience with us in this.

we'll be in touch!

Jsem tak vděčná.

Jsem vděčná za podporu a trpělivost, kterou s námi máte.

Budeme v kontaktu!

for the translation- thanks, Vendy!!!

a big phone call

It's been almost a week since the last dose of Chemo Round Two. Martin still is not doing so well. He is literally sick to his stomach and is struggling with eating and keeping the food in. He has had terrible stomach aches and nausea for what seems like forever, with very little relief.

Je to už skoro týden od poslední dávky druhého kola chemoterapie. Martin na tom není dobře. Je mu hodně špatně od žaludku, má problém jíst a udržet v sobě jídlo. Má hrozné bolesti břicha a jeho nevolnost se táhne už věčnost a úleva není skoro žádná.

Except for last night. (24 Jan)

Až na minulou noc. (24.01.)

Martin and I were planning on being in Orlando for a big Young Life conference that happens once every four years. Some very dear friends, friends from Europe, Africa, Virgin Islands, colleagues we've spent weeks with serving at different camps, dear friends from university...are all together right now in one big hotel. More than 3000 people will be there. There's lots I could say about this conference (it was there 8 years ago that Martin and I started 'getting to know each other'!!)....

S Martinem jsme plánovali být v Orlandu na velké Young Life konferenci, která se koná jednou za 4 roky. Někteří nám drazí přátelé, přátelé z Evropy, Afriky, Panenských ostrovů, kolegové, se kterými jsme strávili týdny služby na různých kempech, kamarádi z vysoké školy… všichni jsou teď spolu v jednom velkém hotelu. Setká se tam víc než 3000 lidí. Je toho hodně co bych mohla říct o této konferenci (mimo jiné to, že jsme se tam s Martinem před 8 lety začali 'seznamovat'!!!)…

Last night Prague-time (middle of the day Florida-time) we were on the phone with our director, Dave Martin. At the end of a session that Dave led on prayer, he held the phone with us on the line while Ota, a friend/colleague from Ostrava, prayed for Martin- together with 600 other International Young Life staff people. At the end of the prayer, they all sang a worship song together while we were still on the phone. We could hear with our very own ears prayers and songs on our behalf. 600 people, time-zones away. it was a powerful experience. I could picture many many faces of people we love very much in the room….and to know that we were thinking of them, they were thinking of us and we were all talking to God at the same time was really special.

Minulou noc pražského času (na Floridě bylo okolo poledne) jsme telefonovali s našim vedoucím, Davem Martinem. Na konci lekce, kterou Dave vyučoval o modlitbě, Dave držel telefon, zatímco se za nás modlil Ota, náš kamarád a kolega z Ostravy. A spolu s ním se za Martina modlilo dalších 600 členů Mezinárodního Young Life teamu. Na konci modlitby všichni začali zpívat chvály… Poslouchali jsme písně a modlitby za nás. 600 lidí, mnoho časových pásem od nás. Byl to silný zážitek. Dokázala jsem si vybavit mnoho mnoho tváří lidí, které máme tak rádi a kteří byli spolu v té místnosti…. A vědět, že na ně myslíme a oni myslí na nás a všichni jsme společně mluvili k Bohu, to byla velmi vzácná chvíle.

I share that with you for two reasons. One, it was an incredible experience. We were truly blessed and encouraged to know that they took time out of the conference to think of Martin. What a gift.

Sdílím se o to s vámi ze dvou důvodů. Jeden je, že to byla opravdu neuvěřitelná zkušenost. To, že si pro nás vyhradili na konferenci čas bylo obrovským požehnáním a povzbuzením. Byl to dar.

Secondly, last night, after the 'phone call prayer' was one of the first nights he has had relief from his terrible stomach aches. alleluia! We believe in medicine. We believe in prayer. We believe that God is the God of the universe. We believe in miracles.

Druhým důvodem je, že minulá noc po “telefonické modlitbě”, byla jedna z prvních nocí, kdy ustoupila ta hrozná bolest břicha. Haleluja! Věříme v medicínu. Věříme v modlitbu. Věříme, že Bůh je Bohem vesmíru. Věříme v zázraky.

Today he had a doctors appointment. The blood results are not what the doctor expected; he was not happy about the stomach flu and the way that the area on his arm from the 'port' is not healing. He goes back on Monday. Right now, he is still weak and uncomfortable. He's not looking forward to another weekend in bed.

Dnes jde Martin na prohlídku k doktorovi. Výsledky krevních testů nejsou tak dobré, jak doktoři předpokládali, také nebyli spokojení se střevní chřipkou a nelíbí se jim, že se místa okolo vpichů nehojí. Pak jde znova v pondělí. V této chvíli je velmi slabý a nedokáže najít pohodlí. Netěší se na další týden v posteli.

thanks Nina for the translation.

Chemo round #2

Life with an outpatient is not only wonderful, but it is hard.

This week was Martin's second round of chemotherapy. It is hard to see someone you love get so much better and then get so much worse. This whole cancer thing is such a roller-coaster.

Život s pacientem v domácí péči není jen úžasný, ale také těžký.

Tento týden měl Martin druhé kolo chemoterapie. Je těžké vidět jak je někomu, koho milujete mnohem lépe a pak zase mnohem hůř. Celá tahle záležitost s rakovinou je jako horská dráha.

I don't understand it. I trust the doctors and I believe that the chemicals that are being given to Martin are killing whatever is making him sick- but in the meantime, all I see are the symptoms of what is supposed to be getting him better. I don't know if that even makes sense. It just seems so backwards.

Nerozumím tomu. Důvěřuji doktorům a věřím, že chemikálie, které Martin dostává, zabíjejí cokoliv, co ho činí nemocným- ale ve stejnou dobu vidím příznaky toho, co mu má pomoci. Nevím, jestli to vůbec dává smysl. Prostě se to zdá tak naruby.

He went to the hospital every day this week, except Friday, to receive a dose. Monday he took a long nap in the middle of the day, which wasn't too abnormal. Then from after Tuesday's dose until now he has pretty much been in bed -either asleep or almost asleep for 24 hours a day. He is terribly uncomfortable. In some ways, this second round of chemo has been more difficult for him than the first. But I will let Martin tell you more about it...

Tento týden šel Martin každý den do nemocnice, aby dostal dávku. V pondělí si dal dlouhého šlofíka uprostřed dne, což bylo docela normální. Pak od úterní dávky v podstatě až do teď už byl jen v posteli- buďto spal nebo skoro spal celých 24 hodin denně. Neměl vůbec pohodlí. V jistých směrech pro něj bylo tohle druhé kolo chemoterapie náročnější než to první. Ale nechám Martina, aby vám o tom řekl víc…

I think I said in an earlier post that his 'spark' was back. Well, I have to say that this week's chemo has killed the spark. Now his body needs to fight for it back. Then once he's back up- then it's another round of chemo. What a vicious cycle.

Myslím, že jsem dřív řekla, že je jeho ‘jiskra’ zpátky. Dobrá, musím říci, že tento týden chemoterapie tu jiskru zabil. Teď o ní musí jeho tělo zase bojovat. A až mu bude zase lépe- je čas na další kolo chemoterapie. Takový zlý cyklus.

It was much more fun and encouraging to see him just improve... to see him just get stronger.

Bylo mnohem zábavnější a povzbuzující vidět, jak se zlepšuje…vidět jak sílí.

If that was what this journey was going to be like- only upwards, then we misnamed this blog. As I reflect on the title Martin chose for this over a month ago, each word has a deeper meaning for me. I love how each word colors this experience.

Pokud by ta cesta byla taková- jen vzhůru, tak jsme špatně pojmenovali tento blog. Když se teď dívám na to, jak Martin tenhle blog před měsícem pojmenoval, má pro mě každé slovo hlubší význam. Líbí se mi, jak každé slovo vykresluje tuhle zkušenost.

Walking. I love that it is an action verb. It's dynamic but not dramatic. Distance, not sprint. Walking can be pleasant; it can be painful. It takes energy to move, to change position, to persevere and keep on walking.

Chůze. Líbí se mi, že je to sloveso akce. Je dynamické ale ne dramatické. Vytrvalostní, ne na krátkou vzdálenost. Chůze může být příjemná; může být bolestivá. Ubírá to energii se hýbat, měnit pozici, vytrvat a pokračovat v ní.

Through. This reminds me that change is happening. There will be a different ending point than where we began. A journey. A process- one that is in us, or one that requires us. I imagine a certain determination or decision to go through something instead of around it. To go through the puddle, through the crowd, through whatever process might be nice to avoid, but somehow worth it.

Skrz. Tohle mi připomíná, že probíhá změna. Konec bude jiný než to, kde jsme začali. Cesta. Proces- ten co je uvnitř nás nebo ten, ke kterému je nás třeba. Představuji si jisté určení nebo rozhodnutí projít něčím místo abychom to obešli. Projít louží, davem, jakýmkoliv procesem, kterému by mohlo být příjemné se vyhnout, ale nějak stojí za to.

The valley. Who doesn't love mountains? I have so many memories on the tops of mountains all over the world. The satisfaction of reaching the top, the view, the air...it gets my heart beating just thinking about it. Also figurative mountain tops- where I felt deeply satisfied, free to breathe, with a momentary clear view and understanding of who I am and where I am. As great as those are, they are so short. Mountaintops are small; valleys can be big. They can be vast. They can be as dramatic, as spectacular as a mountain. They need each other- to provide the contrast, for the pause to make sense. I'm coming to love the valley and am deeply grateful that it is not a pit. It is a place of potential and of hope.

Údolí. Kdo nemá rád hory? Mám tolik vzpomínek z vrcholů hor kolem celého světa. Spokojenost, když dosáhnete vrcholu, výhled, vzduch… rozbuší se mi srdce, jen když o tom přemýšlím. Také obrazy vrcholů hor- kde jsem se cítila hluboce spokojená, volná dýchat, s čistým výhledem a s porozuměním tomu kdo jsem a kde jsem. Stejně jako jsou skvělé, tak jsou i krátké. Vrcholy jsou malé; údolí mohou být velká. Mohou být ohromná. Mohou být stejně dramatická a okázalá jako hory. Navzájem se potřebují- aby si poskytli kontrast, aby dávali smysl. Začínám mít ráda údolí a jsem hluboce vděčná, že to není jáma. Je to místo naděje a potenciálu.

If you pray, please continue to pray that the Lord would walk before us, walk with us...through this very valley. That Martin would really be able to rest, heal and get stronger to keep walking together with the Lord. That we would have the energy to keep moving, keep changing and that we would continue to hope in something so much bigger than ourselves, bigger than cancer and medicine...

thank you!

Pokud se modlíte, modlete se prosím dál za to, aby šel Pán před námi, s námi…skrze tohle údolí. Aby si Martin mohl opravdu odpočinout, uzdravit se a zesílit, aby šel dál s Pánem. Abychom měli energii se dál hýbat, dál se měnit a abychom dál doufali v něco většího než jsme my, většího než je rakovina a medicína…

Děkuji!

thank you Hanka Novotna for the translation :)