Monday, February 27, 2012

a looooong Saturday

One big Saturday is what these past several weeks have felt like. Which on one hand has been really nice, but on the other hand we are ready for the week to start!

Jedna dlouhá sobota – tak tak mi připadalo pár posledních týdnů. Což je na jedu stranu skvělé, na druhou stranu se ale těšíme na to, až začne týden!

It has been an eventful 'weekend'. Can I share it with you?

Byl to rušný “víkend”. Můžu se s vámi podělit o to, co se stalo?

Since the last blog post:

*Martin has had another, his third, chemotherapy. It was neon blue, electric smurf color. It wiped him out and he was uncomfortable, but I think he is getting used to it. I don't know whether to be sad or glad about the fact that my husband is getting used to chemo.

Co se stalo od minulého blogu:

*Martin prošel třetí řadou chemoterapie. Měla neonově modrou barvu, takovou elektrickou, asi jako šmoulové. Úplně ho to složilo a bylo mu špatně, ale myslím si, že i na to si pomalu začíná zvykat. Nevím, jestli mám být smutná nebo být ráda, že si můj manžel zvyká na chemoterapii.

*Fevers and colds have made their rounds through our house. As much of a bummer it was to be sick and homebound, it felt kind of normal. It was a much better feeling to be together with Martin making decisions and arranging life around about fevers and flus instead of cancer. It was really so nice to not be alone- thinking back to December.

*Horečky a chřipky se u nás doma několikrát vystřídaly. I když to bylo otravné, že jsme byli nemocní a museli být pořád jen doma, bylo to “normální”. Cítila a prožívala jsem všechno mnohem lépe, protože byl se mnou Martin, dělali jsme společná rozhodnutí a náš život se točil okolo horeček a chřipek namísto rakoviny. Bylo skvělé, že jsem na to nebyla sama – jako když si vzpomenu na prosinec.

*Sofia was home from preschool for TWO WEEKS. This definitely added to the 'Saturday' feeling. After sticking it through a whole new antibiotic, she has bounced back and is back in school.

*Sofia nechodila do školky a zůstala doma DVA TÝDNY. To určitě přispělo tomu 'sobotnímu' pocitu. Poté, co dobrala další antibiotika, začalo jí být mnohem lépe a chodí znovu do školky.

*Mia has moved to a toddler bed and is sleeping so much better. Amazing how this improves quality of life for all. She and Sofia have really become a hilarious pair.

*Mia se “přesťehovala” z postýlky do postele a mnohem lépe spí. Je to úžasné, jak to zlepšilo životy nás všech. Se Sofií jsou teď pěkně zábavná dvojka.

*Aunt Nelly came to visit! Many of you actually met me as part of 'Jane and Jenelle'. It was such a gift to have her here with us for a few days...to laugh and cry, talk and be quiet (well, mostly talk), go into the city, cook and eat and drink lots of warm drinks and reconnect on so many levels. Thank you, Jenelle for loving our family as you do.

*Teta Nelly přijela na návštěvu! Někteří z vás se se mnou setkali když jsem byla součástí 'Jane a Jenelle'. Byl to velký dar mít ji tady u nás na pár dní… smát se a plakat, mluvit a mlčet (i když tedy převážně mluvit), vyrazit si do města, vařit a jíst a pít hodně teplých nápojů a navázat na naše staré přátelství. Děkuji, Jenelle, že nás máš tak ráda.

*I have been slowly reentering normal life things. Relationships, learning Czech, being in touch with the world outside of our four walls. I have never longed for the season to change more than now.

*Pomalu se vracím do běžného života. Vztahy, čeština, kontakt se světem mimo naše čtyři zdi. Nikdy jsem si nepřála změnu období tak moc, jak si ji přeju teď.

*We have been thinking, talking and praying a lot about our future. The doctors have told Martin that he will continue this crazy amount of drugs for TWO YEARS. These drugs are good- they are altering the makeup of his blood cells to teach them to produce healthy cells. We are SO grateful that he is an outpatient and that he is almost finished with the chemo, but I still feel sad knowing that life as we knew it is still so out of reach.

*Začali jsme přemýšlet, mluvit a modlit se za naši budoucnost. Doktoři sdělili Martinovi, že bude muset užívat tohle šílené množství léků ještě DVA ROKY. Jsou to dobré léky – napomáhají schopnosti jeho krvinek množit se a vytvářet zdravé buňky. My jsme velmi vděční, že je pacientem v domácí péči a že má chemoterapii již skoro za sebou, ale stále jsem smutná, že život takový, jaký ho známe je ještě hodně daleko.

and lots more. We have been processing a lot and do have more to share. Thanks for taking the time to keep up with our family. I really appreciate how this blog connects us to you. and you to us.

A je toho ještě mnohem víc. Hodně věcí ještě zpracováváme, je toho víc, o co bychom se s vámi mohli podělit . Jsem moc ráda za to, jak nás tento blog s vámi spojuje. A vás s námi.

You, your thoughts and prayers, your support and friendship continue to bless us. Thank you!

Vy, vaše myšlenky na nás a vaše modlitby, vaše podpora a přátelství jsou pro nás neustálým požehnáním. Děkuji!

thanks again, Nina, for translation!

Wednesday, February 8, 2012

blog silence

It's funny how quickly posting about life on this blog becomes a part of life. Now, after only a few short weeks of writing on this blog, this past week of 'blog silence' has felt weird for me. It hasn't been until just today that I could put my finger on it and assign words to it....

Je vtipné, jak rychle se psaní o životě na tomto blogu stane vaší každodenní součástí. Dnes, po několika krátkých týdnech psaní, byl tento týden “mlčení blogu” pro mě zvláštní. Až dnes se mi to podařilo napsat a správně přiřadit slova.

This past week has felt remarkably normal. Normal meaning healthy. This has been the first week in a long time when Martin has felt well, the girls and I have been healthy, Sofia has been to skolka for a full week, we have had so many fun visits and have begun reconnecting with normal life in small bits.

Uplynulý týden byl až pozoruhodně normální. Tím normální myslím zdravý. Byl to první týden, kdy se Martin cítil po dlouhé době dobře, holky a já jsme taky zdravé, Sofia zůstala ve školce celý týden, měli jsme spoustu skvělých návštěv a pomalu se dostáváme zpátky do normálního života.

So much so, that (i hesitate to even write it) that I ignored the cancer. I blocked it out of our life for a whole week. We talked about it a little. We shared updates when asked. But the feeling in our home was like it was in October pre-cancer, except with more naps (and still no public transportation).

Takže jsem i ignorovala rakovinu (Dokonce se to zdráhám napsat). Po celý týden jsem jí vypustila z našeho života. Trochu jsme o tom mluvili. Podělili jsme se o novinky, když se nás někdo zeptal. Ale ten pocit u nás doma, byla jako v říjnu před rakovinou, až na více zdřímnutí (a pořád žádnou MHD).

I want to savor it and stay here. I think of the girls, and to them their daddy is 'all better'.

Toto si chci vychutnat a zůstat tady. Myslím na holky, pro ně je na tom táta “daleko lépe”.

Now looking back, this blog is something I did that is so connected with Martin's illness, that my unintentional pause was me (or us?) taking a break from Leukemia.

Když se dívám zpátky tento blog, je to něco, co je spojeno s Martinovou nemocí. Můj nechtěný záměr byl, že jsem (jsme) si tím odpočinuli od Leukémie.

aren't breaks nice? Actually, right now in our area of Prague, students are on spring break. Which is funny because it is as winter as it could be, -16 C. In our sidliste (building complex) it feels like a ghost town...so many people are gone to the mountains for the week.

Nejsou tyto volna úžasné? Vlastně právě teď mají Pražští studenti jarní prázdniny. Což je vtipné, protože je taková zima, že je až -16°C. Na našem sídlišti je to jako v městě duchů.. tolik lidí jelo na týden do hor.

But at the end of the day, we have cancer drugs in our kitchen and Martin's phone reminds him 2X a day to take them. He went to the doctors today and he will begin another round of chemo next week. Again. This should be good news....

Ale na konci dne máme v kuchyni léky na rakovinu a Martinův telefon mu dvakrát denně připomíná, že si je má vzít. Dnes byl u lékaře a příští týden začíná další kolo chemoterapie. Zase. Toto by měly být dobré zprávy.

Breaks end. I think God knew that our little family needed this time together, to hibernate and enjoy each other for a few days and have quality time with friends without sickness. Psychologically, spiritually, emotionally stronger because of this break.

Volna končí. Myslím si, že Bůh věděl, že naše rodina potřebuje tento společný čas k odpočinku a k tomu, abychom si užili těch pár dní spolu a s našimi přáteli, bez nemoce. Díky tomu jsme psychicky, duševně a emočně silnější.

and I am so thankful for it.

and thankful for your support for and patience with us in this.

we'll be in touch!

Jsem tak vděčná.

Jsem vděčná za podporu a trpělivost, kterou s námi máte.

Budeme v kontaktu!


for the translation- thanks, Vendy!!!