Wednesday, January 25, 2012

a big phone call

It's been almost a week since the last dose of Chemo Round Two. Martin still is not doing so well. He is literally sick to his stomach and is struggling with eating and keeping the food in. He has had terrible stomach aches and nausea for what seems like forever, with very little relief.

Je to už skoro týden od poslední dávky druhého kola chemoterapie. Martin na tom není dobře. Je mu hodně špatně od žaludku, má problém jíst a udržet v sobě jídlo. Má hrozné bolesti břicha a jeho nevolnost se táhne už věčnost a úleva není skoro žádná.

Except for last night. (24 Jan)

Až na minulou noc. (24.01.)

Martin and I were planning on being in Orlando for a big Young Life conference that happens once every four years. Some very dear friends, friends from Europe, Africa, Virgin Islands, colleagues we've spent weeks with serving at different camps, dear friends from university...are all together right now in one big hotel. More than 3000 people will be there. There's lots I could say about this conference (it was there 8 years ago that Martin and I started 'getting to know each other'!!)....

S Martinem jsme plánovali být v Orlandu na velké Young Life konferenci, která se koná jednou za 4 roky. Někteří nám drazí přátelé, přátelé z Evropy, Afriky, Panenských ostrovů, kolegové, se kterými jsme strávili týdny služby na různých kempech, kamarádi z vysoké školy… všichni jsou teď spolu v jednom velkém hotelu. Setká se tam víc než 3000 lidí. Je toho hodně co bych mohla říct o této konferenci (mimo jiné to, že jsme se tam s Martinem před 8 lety začali 'seznamovat'!!!)…

Last night Prague-time (middle of the day Florida-time) we were on the phone with our director, Dave Martin. At the end of a session that Dave led on prayer, he held the phone with us on the line while Ota, a friend/colleague from Ostrava, prayed for Martin- together with 600 other International Young Life staff people. At the end of the prayer, they all sang a worship song together while we were still on the phone. We could hear with our very own ears prayers and songs on our behalf. 600 people, time-zones away. it was a powerful experience. I could picture many many faces of people we love very much in the room….and to know that we were thinking of them, they were thinking of us and we were all talking to God at the same time was really special.

Minulou noc pražského času (na Floridě bylo okolo poledne) jsme telefonovali s našim vedoucím, Davem Martinem. Na konci lekce, kterou Dave vyučoval o modlitbě, Dave držel telefon, zatímco se za nás modlil Ota, náš kamarád a kolega z Ostravy. A spolu s ním se za Martina modlilo dalších 600 členů Mezinárodního Young Life teamu. Na konci modlitby všichni začali zpívat chvály… Poslouchali jsme písně a modlitby za nás. 600 lidí, mnoho časových pásem od nás. Byl to silný zážitek. Dokázala jsem si vybavit mnoho mnoho tváří lidí, které máme tak rádi a kteří byli spolu v té místnosti…. A vědět, že na ně myslíme a oni myslí na nás a všichni jsme společně mluvili k Bohu, to byla velmi vzácná chvíle.

I share that with you for two reasons. One, it was an incredible experience. We were truly blessed and encouraged to know that they took time out of the conference to think of Martin. What a gift.

Sdílím se o to s vámi ze dvou důvodů. Jeden je, že to byla opravdu neuvěřitelná zkušenost. To, že si pro nás vyhradili na konferenci čas bylo obrovským požehnáním a povzbuzením. Byl to dar.

Secondly, last night, after the 'phone call prayer' was one of the first nights he has had relief from his terrible stomach aches. alleluia! We believe in medicine. We believe in prayer. We believe that God is the God of the universe. We believe in miracles.

Druhým důvodem je, že minulá noc po “telefonické modlitbě”, byla jedna z prvních nocí, kdy ustoupila ta hrozná bolest břicha. Haleluja! Věříme v medicínu. Věříme v modlitbu. Věříme, že Bůh je Bohem vesmíru. Věříme v zázraky.

Today he had a doctors appointment. The blood results are not what the doctor expected; he was not happy about the stomach flu and the way that the area on his arm from the 'port' is not healing. He goes back on Monday. Right now, he is still weak and uncomfortable. He's not looking forward to another weekend in bed.

Dnes jde Martin na prohlídku k doktorovi. Výsledky krevních testů nejsou tak dobré, jak doktoři předpokládali, také nebyli spokojení se střevní chřipkou a nelíbí se jim, že se místa okolo vpichů nehojí. Pak jde znova v pondělí. V této chvíli je velmi slabý a nedokáže najít pohodlí. Netěší se na další týden v posteli.

thanks Nina for the translation.

Saturday, January 21, 2012

Chemo round #2

Life with an outpatient is not only wonderful, but it is hard.

This week was Martin's second round of chemotherapy. It is hard to see someone you love get so much better and then get so much worse. This whole cancer thing is such a roller-coaster.

Život s pacientem v domácí péči není jen úžasný, ale také těžký.

Tento týden měl Martin druhé kolo chemoterapie. Je těžké vidět jak je někomu, koho milujete mnohem lépe a pak zase mnohem hůř. Celá tahle záležitost s rakovinou je jako horská dráha.

I don't understand it. I trust the doctors and I believe that the chemicals that are being given to Martin are killing whatever is making him sick- but in the meantime, all I see are the symptoms of what is supposed to be getting him better. I don't know if that even makes sense. It just seems so backwards.

Nerozumím tomu. Důvěřuji doktorům a věřím, že chemikálie, které Martin dostává, zabíjejí cokoliv, co ho činí nemocným- ale ve stejnou dobu vidím příznaky toho, co mu má pomoci. Nevím, jestli to vůbec dává smysl. Prostě se to zdá tak naruby.

He went to the hospital every day this week, except Friday, to receive a dose. Monday he took a long nap in the middle of the day, which wasn't too abnormal. Then from after Tuesday's dose until now he has pretty much been in bed -either asleep or almost asleep for 24 hours a day. He is terribly uncomfortable. In some ways, this second round of chemo has been more difficult for him than the first. But I will let Martin tell you more about it...

Tento týden šel Martin každý den do nemocnice, aby dostal dávku. V pondělí si dal dlouhého šlofíka uprostřed dne, což bylo docela normální. Pak od úterní dávky v podstatě až do teď už byl jen v posteli- buďto spal nebo skoro spal celých 24 hodin denně. Neměl vůbec pohodlí. V jistých směrech pro něj bylo tohle druhé kolo chemoterapie náročnější než to první. Ale nechám Martina, aby vám o tom řekl víc…

I think I said in an earlier post that his 'spark' was back. Well, I have to say that this week's chemo has killed the spark. Now his body needs to fight for it back. Then once he's back up- then it's another round of chemo. What a vicious cycle.

Myslím, že jsem dřív řekla, že je jeho ‘jiskra’ zpátky. Dobrá, musím říci, že tento týden chemoterapie tu jiskru zabil. Teď o ní musí jeho tělo zase bojovat. A až mu bude zase lépe- je čas na další kolo chemoterapie. Takový zlý cyklus.

It was much more fun and encouraging to see him just improve... to see him just get stronger.

Bylo mnohem zábavnější a povzbuzující vidět, jak se zlepšuje…vidět jak sílí.

If that was what this journey was going to be like- only upwards, then we misnamed this blog. As I reflect on the title Martin chose for this over a month ago, each word has a deeper meaning for me. I love how each word colors this experience.

Pokud by ta cesta byla taková- jen vzhůru, tak jsme špatně pojmenovali tento blog. Když se teď dívám na to, jak Martin tenhle blog před měsícem pojmenoval, má pro mě každé slovo hlubší význam. Líbí se mi, jak každé slovo vykresluje tuhle zkušenost.

Walking. I love that it is an action verb. It's dynamic but not dramatic. Distance, not sprint. Walking can be pleasant; it can be painful. It takes energy to move, to change position, to persevere and keep on walking.

Chůze. Líbí se mi, že je to sloveso akce. Je dynamické ale ne dramatické. Vytrvalostní, ne na krátkou vzdálenost. Chůze může být příjemná; může být bolestivá. Ubírá to energii se hýbat, měnit pozici, vytrvat a pokračovat v ní.

Through. This reminds me that change is happening. There will be a different ending point than where we began. A journey. A process- one that is in us, or one that requires us. I imagine a certain determination or decision to go through something instead of around it. To go through the puddle, through the crowd, through whatever process might be nice to avoid, but somehow worth it.

Skrz. Tohle mi připomíná, že probíhá změna. Konec bude jiný než to, kde jsme začali. Cesta. Proces- ten co je uvnitř nás nebo ten, ke kterému je nás třeba. Představuji si jisté určení nebo rozhodnutí projít něčím místo abychom to obešli. Projít louží, davem, jakýmkoliv procesem, kterému by mohlo být příjemné se vyhnout, ale nějak stojí za to.

The valley. Who doesn't love mountains? I have so many memories on the tops of mountains all over the world. The satisfaction of reaching the top, the view, the air...it gets my heart beating just thinking about it. Also figurative mountain tops- where I felt deeply satisfied, free to breathe, with a momentary clear view and understanding of who I am and where I am. As great as those are, they are so short. Mountaintops are small; valleys can be big. They can be vast. They can be as dramatic, as spectacular as a mountain. They need each other- to provide the contrast, for the pause to make sense. I'm coming to love the valley and am deeply grateful that it is not a pit. It is a place of potential and of hope.

Údolí. Kdo nemá rád hory? Mám tolik vzpomínek z vrcholů hor kolem celého světa. Spokojenost, když dosáhnete vrcholu, výhled, vzduch… rozbuší se mi srdce, jen když o tom přemýšlím. Také obrazy vrcholů hor- kde jsem se cítila hluboce spokojená, volná dýchat, s čistým výhledem a s porozuměním tomu kdo jsem a kde jsem. Stejně jako jsou skvělé, tak jsou i krátké. Vrcholy jsou malé; údolí mohou být velká. Mohou být ohromná. Mohou být stejně dramatická a okázalá jako hory. Navzájem se potřebují- aby si poskytli kontrast, aby dávali smysl. Začínám mít ráda údolí a jsem hluboce vděčná, že to není jáma. Je to místo naděje a potenciálu.

If you pray, please continue to pray that the Lord would walk before us, walk with us...through this very valley. That Martin would really be able to rest, heal and get stronger to keep walking together with the Lord. That we would have the energy to keep moving, keep changing and that we would continue to hope in something so much bigger than ourselves, bigger than cancer and medicine...

thank you!

Pokud se modlíte, modlete se prosím dál za to, aby šel Pán před námi, s námi…skrze tohle údolí. Aby si Martin mohl opravdu odpočinout, uzdravit se a zesílit, aby šel dál s Pánem. Abychom měli energii se dál hýbat, dál se měnit a abychom dál doufali v něco většího než jsme my, většího než je rakovina a medicína…

Děkuji!


thank you Hanka Novotna for the translation :)




Monday, January 16, 2012

Life with an out-patient


Life with an out-patient is .... wonderful. I can't say enough how great it is to have Martin home. Complete. Encouraging. Fun. Right.

Život s pacientem v domácí péči je… úžasný. Nedokážu ani vyjádřit jak je skvělé mít Martina zpátky doma. Kompletní. Povzbuzující. Zábavné. Správné.

He has been home for a little more than

2 weeks. The first week we hardly did anything except sleep, eat, watch movies and the West Wing and have little 'picnics' with the girls and their little play dishes they received for Christmas. It was wonderful.

Je doma něco málo přes 2 týdny. Během prvního týdne jsme hlavně jenom spali, jedli, dívali se na filmy a West Wing, měli jsme “pikniky” s holkama a jejich malým nádobím na hraní, které dostaly k Vánocům. Bylo to úžasné.

Martin slept A LOT. In the beginning he was moving real slowly, but I think he has already gotten stronger.

Martin HODNĚ spal. Na začátku se pohyboval velmi pomalu, ale teď už mám pocit, že nabral víc síly.

He and I together pick up Sofia from preschool and I have never seen Sofia with a bigger smile. 2 January, the first day back at preschool, her teacher pulled me aside with tears in her eyes. She had asked Sofia about her Christmas and Sofia said that Daddy is home, but that he has no hair!!!

Společně teď chodíme vyzvedávat Sofii za školky a já jsem u ní nikdy předtím neviděla větší úsměv. 2. ledna, první den zpátky ve školce si mě její paní učitelka zavolala stranou a já jsem viděla, že má v očích slzy. Ptala se Sofie na to, jaké byly Vánoce a Sofia ji řekla, že se tatínek vrátil domu, ale nemá žádné vlasy!!!

Her teacher reached out, put her hand on my shoulder and told me that her husband also had cancer and that she understood. She understands. And she loves Sofia. I told this to a friend and she said, 'Jane, can you believe that years ago when she was in your same place, she was being prepared to care for your daughter and reach out to you?' Wow.

Even if she, her teacher, and I never speak about it again, the connection is real.

Her joy to see Martin and Sofia tackle him when we came to pick up from school that first day came from a place of empathy...what a gift to me, to our family.

Ta paní učitelka mi pak položila ruku na rameno a řekla mi, že její manžel měl také rakovinu a že mi rozumí. A ona mi opravdu rozumí. A má Sofii moc ráda. Vyprávěla jsem tento příběh mé kamarádce a ona mi na to řekla, ' Jane, věřila bys tomu, že před těmi lety, když byla na tom stejném místě jako jsi dnes ty, Pán ji připravoval k tomu, aby ona sama jednoho dne mohla být podporou pro tebe a dokázala se ještě lépe starat o Sofii.' Wow.

I kdyby Sofia, paní učitelka ani já, kybychom už o tom spolu nikdy nemluvily, existuje mezi námi pouto. Její radost, když viděla jak se Sofia vrhla na Martina, když ji první den vyzvedával ze školky, pramenila z empatie… je to dar pro mě i pro celou naši rodinu,

Martin this past Friday, Martin had another doctors' visit. His blood levels were good enough for them to take a bone marrow sample, (ouch!!). Everything was good enough for him to start another round of chemotherapy today. He will go to get a treatment today, tomorrow, wednesday and thursday as an out patient.

Minulý pátek měl Martin další návštěvu u lékaře. Výsledky krevních testů byly natolik dobré, že mohli odebrat vzorek z kostní dřeně (au!!!). Všechno bylo dost dobré na to, aby dnes mohl začít další dávku chemoterapie. Jako pacient v domácí péči dostane jednu dávku dnes, zítra, ve středu a čtvrtek.

As far as we know, the new rhythm will be one week of chemo, a few weeks of resting and testing to see if he can continue. For six months. From home! alleluia.

Doposud to vypadá, že podle tohoto nového rytmu bude mít jeden týden chemoterapie a po něm pár týdnů na odpočinek a testy, aby se potvrdilo zda může takto v léčbě dále pokračovat. 6 měsíců. Z domova! Haleluja!

Honestly, the biggest limitation for Martin, for us, is that he CAN'T TAKE PUBLIC TRANSPORTATION!!! He has been using this system for 37 years and everyday he or I make plans and have to remind each other that he can't take the metro. But if this is the worst of it, we can't complain :)

Největším omezením je, že Martin NEMůŽE JEZDIT MHD!!! Tímto způsobem se pohybuje po Praze 37 let a je na to tak zvyklý, že si musíme navzájem připomínat, že nemůže jezdit metrem. Ale pokud je toto to nejhorší, co nás potkalo, pak si vážně nemáme na co stěžovat. :)

thanks Nina for the translation :)