Life with an out-patient is .... wonderful. I can't say enough how great it is to have Martin home. Complete. Encouraging. Fun. Right.
Život s pacientem v domácí péči je… úžasný. Nedokážu ani vyjádřit jak je skvělé mít Martina zpátky doma. Kompletní. Povzbuzující. Zábavné. Správné.
He has been home for a little more than
2 weeks. The first week we hardly did anything except sleep, eat, watch movies and the West Wing and have little 'picnics' with the girls and their little play dishes they received for Christmas. It was wonderful.
Je doma něco málo přes 2 týdny. Během prvního týdne jsme hlavně jenom spali, jedli, dívali se na filmy a West Wing, měli jsme “pikniky” s holkama a jejich malým nádobím na hraní, které dostaly k Vánocům. Bylo to úžasné.
Martin slept A LOT. In the beginning he was moving real slowly, but I think he has already gotten stronger.
Martin HODNĚ spal. Na začátku se pohyboval velmi pomalu, ale teď už mám pocit, že nabral víc síly.
He and I together pick up Sofia from preschool and I have never seen Sofia with a bigger smile. 2 January, the first day back at preschool, her teacher pulled me aside with tears in her eyes. She had asked Sofia about her Christmas and Sofia said that Daddy is home, but that he has no hair!!!
Společně teď chodíme vyzvedávat Sofii za školky a já jsem u ní nikdy předtím neviděla větší úsměv. 2. ledna, první den zpátky ve školce si mě její paní učitelka zavolala stranou a já jsem viděla, že má v očích slzy. Ptala se Sofie na to, jaké byly Vánoce a Sofia ji řekla, že se tatínek vrátil domu, ale nemá žádné vlasy!!!
Her teacher reached out, put her hand on my shoulder and told me that her husband also had cancer and that she understood. She understands. And she loves Sofia. I told this to a friend and she said, 'Jane, can you believe that years ago when she was in your same place, she was being prepared to care for your daughter and reach out to you?' Wow.
Even if she, her teacher, and I never speak about it again, the connection is real.
Her joy to see Martin and Sofia tackle him when we came to pick up from school that first day came from a place of empathy...what a gift to me, to our family.
Ta paní učitelka mi pak položila ruku na rameno a řekla mi, že její manžel měl také rakovinu a že mi rozumí. A ona mi opravdu rozumí. A má Sofii moc ráda. Vyprávěla jsem tento příběh mé kamarádce a ona mi na to řekla, ' Jane, věřila bys tomu, že před těmi lety, když byla na tom stejném místě jako jsi dnes ty, Pán ji připravoval k tomu, aby ona sama jednoho dne mohla být podporou pro tebe a dokázala se ještě lépe starat o Sofii.' Wow.
I kdyby Sofia, paní učitelka ani já, kybychom už o tom spolu nikdy nemluvily, existuje mezi námi pouto. Její radost, když viděla jak se Sofia vrhla na Martina, když ji první den vyzvedával ze školky, pramenila z empatie… je to dar pro mě i pro celou naši rodinu,
Martin this past Friday, Martin had another doctors' visit. His blood levels were good enough for them to take a bone marrow sample, (ouch!!). Everything was good enough for him to start another round of chemotherapy today. He will go to get a treatment today, tomorrow, wednesday and thursday as an out patient.
Minulý pátek měl Martin další návštěvu u lékaře. Výsledky krevních testů byly natolik dobré, že mohli odebrat vzorek z kostní dřeně (au!!!). Všechno bylo dost dobré na to, aby dnes mohl začít další dávku chemoterapie. Jako pacient v domácí péči dostane jednu dávku dnes, zítra, ve středu a čtvrtek.
As far as we know, the new rhythm will be one week of chemo, a few weeks of resting and testing to see if he can continue. For six months. From home! alleluia.
Doposud to vypadá, že podle tohoto nového rytmu bude mít jeden týden chemoterapie a po něm pár týdnů na odpočinek a testy, aby se potvrdilo zda může takto v léčbě dále pokračovat. 6 měsíců. Z domova! Haleluja!
Honestly, the biggest limitation for Martin, for us, is that he CAN'T TAKE PUBLIC TRANSPORTATION!!! He has been using this system for 37 years and everyday he or I make plans and have to remind each other that he can't take the metro. But if this is the worst of it, we can't complain :)
Největším omezením je, že Martin NEMůŽE JEZDIT MHD!!! Tímto způsobem se pohybuje po Praze 37 let a je na to tak zvyklý, že si musíme navzájem připomínat, že nemůže jezdit metrem. Ale pokud je toto to nejhorší, co nás potkalo, pak si vážně nemáme na co stěžovat. :)
Jane, this is great. The picture makes me smile, really. I love you, I ll see you soon! Vendy.
ReplyDelete