Chemo round #2

Life with an outpatient is not only wonderful, but it is hard.

This week was Martin's second round of chemotherapy. It is hard to see someone you love get so much better and then get so much worse. This whole cancer thing is such a roller-coaster.

Život s pacientem v domácí péči není jen úžasný, ale také těžký.

Tento týden měl Martin druhé kolo chemoterapie. Je těžké vidět jak je někomu, koho milujete mnohem lépe a pak zase mnohem hůř. Celá tahle záležitost s rakovinou je jako horská dráha.

I don't understand it. I trust the doctors and I believe that the chemicals that are being given to Martin are killing whatever is making him sick- but in the meantime, all I see are the symptoms of what is supposed to be getting him better. I don't know if that even makes sense. It just seems so backwards.

Nerozumím tomu. Důvěřuji doktorům a věřím, že chemikálie, které Martin dostává, zabíjejí cokoliv, co ho činí nemocným- ale ve stejnou dobu vidím příznaky toho, co mu má pomoci. Nevím, jestli to vůbec dává smysl. Prostě se to zdá tak naruby.

He went to the hospital every day this week, except Friday, to receive a dose. Monday he took a long nap in the middle of the day, which wasn't too abnormal. Then from after Tuesday's dose until now he has pretty much been in bed -either asleep or almost asleep for 24 hours a day. He is terribly uncomfortable. In some ways, this second round of chemo has been more difficult for him than the first. But I will let Martin tell you more about it...

Tento týden šel Martin každý den do nemocnice, aby dostal dávku. V pondělí si dal dlouhého šlofíka uprostřed dne, což bylo docela normální. Pak od úterní dávky v podstatě až do teď už byl jen v posteli- buďto spal nebo skoro spal celých 24 hodin denně. Neměl vůbec pohodlí. V jistých směrech pro něj bylo tohle druhé kolo chemoterapie náročnější než to první. Ale nechám Martina, aby vám o tom řekl víc…

I think I said in an earlier post that his 'spark' was back. Well, I have to say that this week's chemo has killed the spark. Now his body needs to fight for it back. Then once he's back up- then it's another round of chemo. What a vicious cycle.

Myslím, že jsem dřív řekla, že je jeho ‘jiskra’ zpátky. Dobrá, musím říci, že tento týden chemoterapie tu jiskru zabil. Teď o ní musí jeho tělo zase bojovat. A až mu bude zase lépe- je čas na další kolo chemoterapie. Takový zlý cyklus.

It was much more fun and encouraging to see him just improve... to see him just get stronger.

Bylo mnohem zábavnější a povzbuzující vidět, jak se zlepšuje…vidět jak sílí.

If that was what this journey was going to be like- only upwards, then we misnamed this blog. As I reflect on the title Martin chose for this over a month ago, each word has a deeper meaning for me. I love how each word colors this experience.

Pokud by ta cesta byla taková- jen vzhůru, tak jsme špatně pojmenovali tento blog. Když se teď dívám na to, jak Martin tenhle blog před měsícem pojmenoval, má pro mě každé slovo hlubší význam. Líbí se mi, jak každé slovo vykresluje tuhle zkušenost.

Walking. I love that it is an action verb. It's dynamic but not dramatic. Distance, not sprint. Walking can be pleasant; it can be painful. It takes energy to move, to change position, to persevere and keep on walking.

Chůze. Líbí se mi, že je to sloveso akce. Je dynamické ale ne dramatické. Vytrvalostní, ne na krátkou vzdálenost. Chůze může být příjemná; může být bolestivá. Ubírá to energii se hýbat, měnit pozici, vytrvat a pokračovat v ní.

Through. This reminds me that change is happening. There will be a different ending point than where we began. A journey. A process- one that is in us, or one that requires us. I imagine a certain determination or decision to go through something instead of around it. To go through the puddle, through the crowd, through whatever process might be nice to avoid, but somehow worth it.

Skrz. Tohle mi připomíná, že probíhá změna. Konec bude jiný než to, kde jsme začali. Cesta. Proces- ten co je uvnitř nás nebo ten, ke kterému je nás třeba. Představuji si jisté určení nebo rozhodnutí projít něčím místo abychom to obešli. Projít louží, davem, jakýmkoliv procesem, kterému by mohlo být příjemné se vyhnout, ale nějak stojí za to.

The valley. Who doesn't love mountains? I have so many memories on the tops of mountains all over the world. The satisfaction of reaching the top, the view, the air...it gets my heart beating just thinking about it. Also figurative mountain tops- where I felt deeply satisfied, free to breathe, with a momentary clear view and understanding of who I am and where I am. As great as those are, they are so short. Mountaintops are small; valleys can be big. They can be vast. They can be as dramatic, as spectacular as a mountain. They need each other- to provide the contrast, for the pause to make sense. I'm coming to love the valley and am deeply grateful that it is not a pit. It is a place of potential and of hope.

Údolí. Kdo nemá rád hory? Mám tolik vzpomínek z vrcholů hor kolem celého světa. Spokojenost, když dosáhnete vrcholu, výhled, vzduch… rozbuší se mi srdce, jen když o tom přemýšlím. Také obrazy vrcholů hor- kde jsem se cítila hluboce spokojená, volná dýchat, s čistým výhledem a s porozuměním tomu kdo jsem a kde jsem. Stejně jako jsou skvělé, tak jsou i krátké. Vrcholy jsou malé; údolí mohou být velká. Mohou být ohromná. Mohou být stejně dramatická a okázalá jako hory. Navzájem se potřebují- aby si poskytli kontrast, aby dávali smysl. Začínám mít ráda údolí a jsem hluboce vděčná, že to není jáma. Je to místo naděje a potenciálu.

If you pray, please continue to pray that the Lord would walk before us, walk with us...through this very valley. That Martin would really be able to rest, heal and get stronger to keep walking together with the Lord. That we would have the energy to keep moving, keep changing and that we would continue to hope in something so much bigger than ourselves, bigger than cancer and medicine...

thank you!

Pokud se modlíte, modlete se prosím dál za to, aby šel Pán před námi, s námi…skrze tohle údolí. Aby si Martin mohl opravdu odpočinout, uzdravit se a zesílit, aby šel dál s Pánem. Abychom měli energii se dál hýbat, dál se měnit a abychom dál doufali v něco většího než jsme my, většího než je rakovina a medicína…

Děkuji!

thank you Hanka Novotna for the translation :)