Milí přátelé,
zdravím
Vás po delší době, s Boží milostí již 10tý měsíc v remisi!!
Dear friends,
greetings to you
after a few months, by God’s grace already 10th month in remission.
Když
se před devíti lety Jane přestěhovala do Prahy a začala se učit česky, jedna z nejtěžších
věcí se kterou se setkala byla neustále se opakující otázka: “Tak co tvoje
čeština?” Z týdne na týden se toho moc nezměnilo, bylo
těžké odpovědět na to co nového se naučila a jak se jí celá ta gramatická
mosaika skládá (nebo neskládá) dohromady. O to větší byla radost, když jsme se
po několika měsících ohlédli zpět a její pokrok byl dost znatelný.
When Jane moved to Prague nine years ago, one of the
unexpected and hard things was to answer a question that she was asked
regularly every week: How is your Czech? From week to week there was not much
to report, and it was hard to explain how far she progressed in the process of
putting the grammar puzzle all together. But the more joy there was to look
back after a few months to see how far she got!
Naposledy jsem psal v květnu, když
jsem měl pocit, že mě Pán Bůh provedl určitou životní kapitolou a měl jsem o
čem psát. Od té doby jsem si každý týden sliboval, že napíšu krátkou zprávu a
intervaly budu postupně zkracovat. Opak je ale realitou. Abych se přiznal,
nevědel jsem o čem psát. Uplynulých pět měsíců nelze nazvat jinak než
nezaslouženým dárkem prodlouženého života, ale teprve až když se zastavím a
ohlédnu, vidím ty detaily mosaiky, které se skládají dohromady.
Last time I sat
down to write an update, it was in May and I felt that God let me through a life
chapter that came to an end and I had something to write about. Since then I was planning to write shorter updates and more often, but in reality I
didn’t know what to write about. It didn’t seem like I have anything to report,
just like Jane with her Czech.
Malá
dcera jednoho mého kamaráda křesťana prohlásila, že za Martina se už modlit
nemusí, protože on už má vlasy a fousy, a tak už je zdravej! To, co je pro nás
s Jane odlišné je fakt, že už jsem “měl vlasy a fousy” dvakrat za poslední dvě
léta a pak na podzim přišel relaps.
One of my
Christian friends’ daughter told her dad, that she is no longer going to pray
for me, because I have my hair and beard back so I am healthy. I wish it would
be that simple for Jane and I. We know that I had “hair and beard” last two
summers and then twice in the fall, in the 10th month, a relapse came out of the blue.
Vstoupil
jsem do jedenáctého měsíce v remisi, překročil jsem o krůček místo, kde už jsem
jednou předtím byl. Na cestě z údolí jsem zatím nejdál. Za to jsem moc vděčný a
užívám si každý den! Po fyzické stránce jsem se dostal na svojí původní váhu.
Dlouhé jarní měsíce jsem nemohl nabrat potřebných pět až deset kil, které šli
během chemoterapie a ozařování dolů. Během léta bylo jednodušší začít
prodlužovat procházky na čerstvém vzduchu a s přibívajícími kilometry rostla i
chuť k jídlu. Zabral i osvědčený český recept – jíst banány a pít pivo (ne
najednou!). Jenom český doktor může něco takového doporučit!!!
I have crossed
into 11th month of living in remission and got just one step further
in the journey through the valley then in the past. I am very thankful for each
new day and enjoy it to the full capacity as much as I am able to. Physically,
I have gained the lost weight – about 10 pounds that I was missing since the
chemo and radiation. Once the spring rolled into summer and I prolonged my
walks outside, my appetite increased with the walked kilometers. Only in Czech
would doctor recommend you to gain weight by eating bananas and drinking beer
(not at the same time!) to gain weight! But it did work!!!!!!!!!!
Ještě
v květnu nechtěl můj ošetřující lékař nic slyšet o tom, že jsem měl touhu letět
na celoevropskou konferenci Young Life. Můj imunitní system a ani krevní obraz
prostě na takovou akci ještě nebyli připravené. Množství lidí na malém
prostoru, cirkulovaný vzduch klimatizace letadla a letiště jsou dobrým zdrojem
jak si uhnat další komplikace, pokud na to organismus není vyzbrojen. O to
větší radost byla v červenci, kdy dva dny před odletem jsem dostal zelenou a
mohl se společně s Jane a holkama vypravit za rodinou do USA. Dostalo se nám velice
vřelého přijetí, a vzpomínky na tuto návštěvu zaznívají v našich rozhovorech
dost často a je skvělé, že už to jsou zážitky, které si pamatuje jak Sofia, tak
Mia. Byl to Bohem požehnaný čas s rodinou a přáteli, stihli jsme I několik
pracovních věcí, ale stejně jako jsme se radovali, tak jsme citili váhu bolesti
všude kolem nás. Byli jsme pozvání k naslouchání svědectví jednotlivců a rodin
prožívajících zdravotní nebo finanční těžkosti. Uvědomil jsem si, jak málo jsem
vděčný za náš sociální stát a jeho pomoc jednotlivci v těžkostech.
My doctor didn’t
approve of my travel plans to fly to our European YL Conference in May. The
blood results and my immune system were not in good enough shape to deal with
the mass of people in a small place like an airport and the circulated
air-conditioned air would be just another danger that could make things
complicated. Just three months later, I got a green light to board a plane and
join Jane and the girls to visit her family in the US. We were acting in faith
when purchasing the tickets with the option of cancelation to the last minute,
to hear YES only two days before leaving Prague. We were welcomed with open
arms and with such hospitality, that memories of this time are often part of
our conversations. Both Sofia and Mia have a lot of new stories to remember and
share from the other side of the ocean. It was a time blessed by the Almighty
God with our family and friends, we were able to take care of couple of
business things as well. But as much as we were able to rejoice and enjoy the
depth of the relationships, we were invited to listen to stories of individual
and families who are struggling health-wise or financially. It really put it in
perspective for me to realize the details of and be more thankful for the
social care the Czech republic is providing for sick people like myself.
Během
přístích dnů mě čekají dvě vyšetření, které tak trochu prověří můj opravdový zdravotní
stav. Neustále mě ještě trápí bolestí zad a to zvláště v oblasti krční páteře.
Kombinace většího počtu lumbalních punkcí a ochablého zádového svalstva je asi
příčinou bolestí, ale jestli tam je něco víc nebo ještě něco jiného, ukáže
vyšetření na ortopedii.
In the coming
days I have two doctors appointments. It will be a test of how well I am really
doing. Ever since the lumber punctures my back has not stopped hurting
especially in the upper part. It might be the combination of number of the
lumbar punctures with weak muscles of the back, or it could be something else
as well. Hoping and praying for the orthopedic doctor to help me get rid of
this pain.
Druhým
zákrokem je vytržení zubu. Půjdu si sednout do toho samého křesla, kde to
všechno doslova před 3 lety začalo. Zátěžová zkouška, jak pro tělo, tak pro
hlavu. Bojím se, ale mám naději, že mé tělo je připravené. V duchu si říkám,
kdo je asi víc nervózní, já nebo moje (skvělá!!) zubařka?
The other
appointment is with my dentist. I will go and sit in the same chair, where it
all started three years ago almost to the date. Taking out a tooth will be a heavy-duty
test for my body and for my mind as well. I am afraid, but with the hope that
my body is ready for it. I wonder, who is more nervous, my (great!) dentist or
me?
Další
kontrolu u mého doktora mám až v prosinci. Pokud by můj vzorek krve a kostní
dřeně byl čistý, naděje že oslavím o vánocích výročí 1. roku v remisi se
zvyšuje.Modlím se a přeju si to jako dárek nejen pro sebe, pro Jane a holky,
naše rodiny, ale taky pro Vás všechny, kteří se za nás vytrvale modlíte,
posíláte pozdravy a povzbuzujete nás na naší cestě údolím,
která se snad blíží ke konci.
My next check up
of blood sample and bone marrow is scheduled for December. When or if these
will come back clean, I am hopeful that I will be able to celebrate a 1 YEAR
anniversary in remission on Christmas Day. I would take it as a special gift
from God for myself, for Jane and the girls and also to ALL OF YOU, who are
continuing to pray for us, sending us greetings and packages, and encouraging
us on this journey through the valley that we hope will come to an end soon.
Slibuji,
že podám zpravu během přístích dvou týdnů. Děkuji Vám
znovu za Vaši projevenou lásku a starost, jsme vděčni za každého z Vás.
I promise to
write an update before the next two weeks are over. Thank you again for your
love and care, we are thankful for each one of you.
Žehnám
Vám jménem Ježíše Krista,
With the
blessing in the name of Jesus Christ,
Martin
No comments:
Post a Comment