back to school :)

I have the privilege to teach English at two Zakladni skolas...with middle-school aged students. 'Teach' is a strong word; I play games and talk a lot and hope that in the midst of it all, students are more comfortable and more confident speaking English. I visit many many classes- in one school, I think I may see every 7th, 8th and 9th grader once a month.

Mám to privilegium učit na dvou základních školách angličtinu... se studenty ve středoškolském věku. "Učit" je silné slovo. Hrajeme hry, hodně si povídáme a já doufám, že je tak přitom všem pro studenty mluvit jednodušší a jsou si tak v angličtině jistější. Na jedné škole učím ve vícero třídách, myslím, že vídám každého sedmáka, osmáka a deváťáka aspoň jednou měsíčně.

Martin and I were connected to this one school in our neighborhood, Mladi, by our colleagues whose children went there. Martin has chaperoned several 'school of nature' (outdoor ed) trips and ski camps over the past 7 or 8 years. I have been teaching there for 4 years now- they have seen me through both pregnancies. Even though we are just visitors at Mladi, they have become kind of like a family.

Martin a já jsme se k této škole v našem sousedství, Mládí, dostali přes naše kolegy, jejichž děti tam chodily. Za posledních sedm či osm let byl Martin jako doprovod na několika školách v přírodě, výletech a lyžácích. Já už tam učím 4 roky - vídali mě po dobu obou dvou těhotenství. Přestože jsme na Mládí jen jako hosté, stalo se pro nás druhou rodinou.

I share this with you because last week, 8 March, I started teaching again. I was nervous. I don't know why. I knew the students and teachers would be great- I just didn't know how I would be. I didn't know if I could get excited about English or laugh at my dumb jokes or have the energy for it.

Říkám Vám to, protože minulý týden, 8. března, jsem začala zase učit. Byla jsem nervózní. Nevím proč. Věděla jsem, že studenti i učitelé budou skvělí - jen jsem nevěděla, jaká budu já. Nevěděla jsem, zda budu schopná se pro angličtinu znovu nadchnout, nebo se smát svým natvrdlým vtipům, nebo na to mít sílu.

What I didn't realize before I went, was that it was the perfect first step to re-entering life. Why? I really genuinely felt like the school cares for Martin. Several teachers asked about him- not because they heard my husband was ill, but because they know him and care about him. A group of teachers gave me flowers. It was such a nice welcome back.

Než jsem tam šla, neuvědomila jsem si, že je to perfektní první krok k návratu do života. Proč? Opravdu jsem cítila, jak škole na Martinově záleží. Několik učitelů se na něj ptalo - ne snad protože by slyšeli, že je můj manžel nemocný, ale protože ho znají a záleží jim na něm. Skupina učitelů mi dala kytici. Bylo to krásné přivítání.

And in class I laughed. I really laughed. The classes I visited last week were hysterical. I didn't have to search or dig for energy or excitement or joy- it showed up. We played the normal stupid games. Nothing extraordinary. The students and teachers surely had no idea what that day meant to me.

If they happen to be reading this- thank you so very much for being a part of our family and for caring for us during this time.

It really means a lot to us. thank you!

A na hodině jsem se smála. Opravdu jsem se nasmála. Hodiny, na kterých jsem minulý týden učila, byly k popukání. Nemusela jsem v sobě hledat sílu ani nadšení ani radost - prostě se objevili. Hráli jsme ty obyčejné, přihlouplé hry. Nic neobvyklého. Studenti ani učitelé určitě neměli ani tušení, co pro mě ten den znamená.
Pokud si to náhodou budou číst - díky tak strašně moc, že jste součástí naší rodiny a že se o nás teď tak staráte.
Skutečně to pro nás hodně znamená. Děkujeme vám!

Thank you Klara Flekova for the translation!!!