here we go again

Yesterday, our exciting news is that a little playground around the corner from our house was finally open for kids! The renovation process has taken forever (especially from a 5 year-olds' perspective) and it was a super fun surprise to play on all of the new toys on our walk home from skolka yesterday.

Naší včerejší radostí bylo otevření hřiště, které je za rohem, jenom kousíček od našeho domu, hlavně pro děti! Proces rekonstrukce trval celou věčnost (především pokud vám je 5). Bylo to skvělé překvapení si hrát s všema novýma hračkama na cestě domů ze školky.

At that moment, I was glad for a little excitement and fun for the girls. Half an hour earlier, Martin called for his latest bone marrow and blood test results for his Leukemia. The results were positive. The bad cells are there. Martin's doctor was traveling, so he called and called to reach him, but we had to wait for 3 hours. It was as if a bomb had been dropped into our living room, but we could just look at it and wait to see if it would be a cute little explosion or a big bad one.

V tu chvíli jsem byla vděčná za tohle malé vzrušení a trošku zábavy pro holky. Půl hodiny předtím volal Martin na výsledky posledních testů krevní dřeně a krve na leukemii. Nález byl pozitivní. Ty špatné buňky tam zase jsou. Martinův doktor byl na cestách, takže mu musel volat a volat aby se vůbec dovolal. Volali jsme 3 hodiny. Náš obývák pak byl jako po dopadu bomby, a my byli schopni jenom na ni koukat, zda-li to bude jenom malá prskavka a nebo pěkně hnusná velká bomba.

During that time, I picked up the girls and went to the 'new park'. I should have been running around packing and preparing for our six-month journey to the States. Everything was on pause. Except for the girls running and playing and jumping and climbing. I actually enjoyed that time. The stress of our trip started to fade and I didn't know what was ahead. I just had this feeling that I didn't want to waste this hour...before the bomb explodes (ok, maybe a little over dramatic! sorry!)

V té době jsem vzala holky a vyrazily jsme do našeho “nového parku”. Měla jsem pobíhat okolo a balit a plánovat na naši šestiměsíční cestu do Států. Všechny věci šly stranou. Stres z naší cesty začal mizet a já netušila, co je přede mnou. Akorát mnou rezonoval pocit, že nechci promhrat tuhle hodinku… než ta bomba vybuchne (no, možná to trošku přeháním! promiňte!)

And it did. We learned that because this is his second relapse, he would have to have a chemo and arsenic mix for some time and then a bone marrow transplant.

A ona fakt vybuchla. Zjistili jsme, že kvůli této druhé recidivě by Martin musel podstoupit chemoterapii a arsenikový koktejl po nějakou dobu a pak ještě transplantaci kostní dřeně.

We cancelled our trip. As sad and bummed as we are to not see friends and family, Martin needs to be here for treatment. We need to stay together as a family. It wasn't an easy decision, but it feels right.

Naši cestu jsme zrušili. I přes to jak smutní a vyplivlí jsme, že neuvidíme naši rodinu a přátele, tak Martin potřebuje zůstat tady kvůli léčby. A my potřebujeme zůstat spolu jako rodina. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale cítíme ho jako správné.

So here we are again. Even though Martin is feeling well today, we know the sick time is coming.

Takže je to tady zase. A ačkoli je Martinovi dobře dneska, tak víme, že se to blíží.

A few good things about this:
*Since we were leaving on Monday, our calendar here in Prague is completely open. So we don't have to cancel anything on this side of the ocean and have the space and grace to be in survival mode again.

A pár výhod z téhle změny:
- protože jsme měli v plánu vyrazit v pondělí, tak teď je náš diář pro Prahu naprosto prázdný. Takže nemusíme nic rušit na této straně velké louže a máme prostor a milost být v režimu “sebezáchovy”.

*Martin's treatment starts after seeing the doctor on Wednesday. We know that it will be longer and harder than before. SO we are leaving tomorrow to go the mountains for a few days before it all starts.

- Martinova léčba začíná hned po setkání s doktorem ve středu. Víme, že to bude delší a náročnější než předtím. Proto vyrážíme zítra do hor na pár dnů než to všechno začne.

*We KNOW in our hearts and our memory that God is in this. He is with us and although we may feel desperate, He is steady. and he is doing something (good) in us through this. We don't know what will happen, but we believe in God's good even in the bad.

-Víme v našich srdcích a z našich vzpomínek, že Bůh je v tom taky. Je s námi a ačkoli se můžeme cítit beznadějně. Je stálý a něco (dobrého) skrze toto koná. Nevím, co dalšího se stane, ale věříme v Boží dobrotu i v težkých chvílích.

more to come.
with thanks, Jane

více ještě přijde
s díky, Jane

thank you Karel Havlík for translation