V minulém příspěvku jsem psala, že oslavujeme konec arzénu. Dnes oslavujeme konec ozařování. Jeden krok za druhým, jedna konzultace za druhou, jedno ošetření za druhým, jeden den za druhým. Taková je teď „tematika“ našeho života.
We went today for what we thought would be his second to last treatment, and were very nicely surprised when the nurse said, 'I hope to never see you here again, Mr. Hasik.' This chapter for now is over and we are so glad.
Dnes jsme šli na co jsme si mysleli bude druhé ošetření. Sestra nás ale velmi mile překvapila když řekla: „Doufám, že se tu s vámi již nikdy nesetkám, pane Hasík!“ Tato kapitola je teď tedy u konce a jsme za to velmi vděčni.
The celebration time is really nice. It is definitely a welcomed change to the stress and weariness of treatment. Today is a big contrast from yesterday in our home, especially in my heart.
(Today is Wednesday, 11 December and yesterday is Tuesday, 10 December)
Tento čas „oslavování“ je velmi hezký. Výměna za ten stres a vyčerpání z ošetření je velmi vítána. Dnešní den je od toho včerejšího v naší domácnosti velkým kontrastem. A to zvláště v mém srdci.
Honestly, yesterday in many ways was a low for me in this new season of relapse. Martin was sick. I mean, yes, he is sick. But yesterday, he was in bad shape and there was nothing we could do to make it better. 11 days of radiation to his central nervous system, to his brain and spine literally toasted him. It was gradual and I honestly didn't even notice the side effects were getting more intense.
Upřímně byl pro mě včerejší den za dobu relapsu jeden z těch špatných. Martinovi bylo špatně. Chci říct, ovšem, že je nemocný, ale včera byl ve velmi špatném stavu a nebylo nic, co by to mohlo zlepšit. 11 dnů ozařování jeho centrálního nervového systému a jeho páteře ho doslova „opeklo“. Bylo to postupné a upřímně jsem si ani nevšimla, že vedlejší účinky jsou stále intenzivnější.
Sofia was coughing through the night and I decided to keep her home. In normal life, this isn't a problem. I wouldn't even think twice about it. But because of Martin's weak immune system and because it was yesterday- it was a big deal. Every time she coughed, I could just imagine Martin catching it. It's not an easy task to keep Martin and Sofia separated. I dare you to try!
Sofia přes noc kašlala a já se rozhodla ji nechat doma. V běžném životě tohle není problém. Ani bych o tom nepřemýšlela. Ale vzhledem k Martinové oslabenému imunitnímu systému to byla závažná záležitost. Pokaždé když zakašlala, jsem si představovala, že by se Martin mohl nakazit. Není to lehký úkol, snažit se držet Martina a Sofiu od sebe. Jen si to zkuste!
I felt the weight of the past month. Everything seemed bigger, scarier, heavier. I went to the grocery store and as I was buying some things Martin was craving, I thought, 'My husband is craving this because he is leukemia' and had to swallow the tears. I couldn't decide the best order of doing things because I am so overwhelmed that Sofia is home from school and had to find a sitter on short notice. I had to do an errand for Martin and I may or may not have thrown keys at a guy for making fun of my Czech :) All of this to say, I felt an incredible amount of stress and was way beyond my emotional limit. It was not a pretty day.
Cítila jsem tu zátěž uplynulého měsíce. Všechno se zdálo mohutnější, strašidelnější, těžší. Byla jsem v obchodě a nakupovala nějaké věci, na které měl Martin obrovskou chuť. Říkala jsem si „Můj muž má na tohle takovou chuť, protože má leukémii“ a musela jsem polykat slzy. Nemohla jsem rozhodnout, jak dělat věci postupně za sebou, protože jsem byla vším tak zaplavena a Sofia byla doma místo školky. Musela jsem rychle najít hlídání. Musela jsem udělat pochůzky pro Martina a dost možná jsem po jednom pánovi hodila klíče, když si dělal legraci z mé češtiny J Můžu jen říct, cítila jsem příšerný nátlak stresu a bylo to moc na můj citový limit. Nebyl to dobrý den.
I am not only glad to share with you that this step of treatment is behind us, but also what I experienced at some of my lowest moments. For me, these four thoughts redeem the lows.
Jsem nejen ráda, že se s vámi mohu podělit o novinu, že poslední krok tohoto ošetřování je za námi, ale také co jsme pociťovala při mých nejnižších chvílích.
1. God invites me to release my stress to him. He can take it. I don't have to worry about taking care of Him. Thinking about Jesus coming as a baby and the stress that he would one day carry...Our brokenness, our stress connects us. Jesus and I. In that truth, comes an incredible amount of strength. Perfect for an incredible amount of stress.
1. Bůh mě vyzívá, abych uvolnila svůj stres jemu. On to dokáže. Nemusím se starat o Něho. Přemýšlení o tom, že Ježíš přišel jako děťátko a ten stres, který On jednoho dne bude muset nést... Jeho zlomenost a stres nás spojují. Ježíše a mě. V takové pravdě přichází ohromné množství síly. Výborné pro tak neuvěřitelné množství starostí.
2. I opened this morning a package of 30 handmade cards from a children's church group. Each one of them with sweet pictures and encouragement. Some of them just hand an outline of a hand and their name. It was so special and I just wept through reading them. The timing was perfect. The timing has been perfect for each package, note of encouragement, phone call, visit. We feel so grateful to be connected to you as individuals and to communities. Thank you!
2. Dnes ráno jsem otevřela balíček 30 kartiček od dětí z Nedělní školy (kostela). Na každé z nich krásný obrázek a povzbuzení. Některé z nich měly jen obrys ruky a podpis. Bylo to tak výjimečné a musela jsem plakat, když jsem je četla. To načasování bylo perfektní. Načasování bylo perfektní pro každý balík, zprávu povzbuzení, telefonát i návštěvu. Jsme moc vděčni, že s vámi můžeme být ve spojení jak individuálně tak přes komunitu. Děkujeme!
3. Words to a song by Rita Springer sent to me from a dear friend went straight to my heart. It repeats, 'Oh how he (jesus) loves me'. I honestly didn't handle yesterday well. I am not proud of my actions or my heart (especially the key-throwing thing). This song reminded me of the perfect kind of grace that God freely gives. He gives us our daily bread, exactly what I needed yesterday. And today. He forgives us. And in the same way I am connected with Jesus in my brokenness, I am connected with him in his glory. Loved by him perfectly. Severe mercy.
3.Slova písně Rity Springer, kterou mi poslala drahá kamarádka byly přímo pro mé srdce. Opakují „Ó jak mě miluje ..“ (Ježíš)
Upřímně jsem včerejšek nezvládla úplně nejlépe. Nejsem pyšná na svoje skutky ani na své srdce (a speciálně ten incident s házením klíčů). Ta píseň mi připomněla dokonalou Boží milost. Dává nám náš denní chléb, přesně co jsme včera potřebovali. A dnes. Odpouští nám. A stejně tak jako jsem spojena s Ježíšem skrz mou zlomenost, jsem s ním spojena skrz jeho slávu. Obrovská milost.
4. Jsem tak poctěna, že tímto obdobím mohu s Martinem procházet. Jeho odvaha, vytrvalost, pokoj a radost mě ostří a mění mě. Stále nemohu říkat rakovině dar, ale Martin jím je. Martin s rakovinou je pro mě darem a darem pro mé dcery. Jsem také poctěna, že tímto obdobím mohu procházet se Sofií a Miou. Jsou mé malé princezny – bojovnice a pečují o nás s Martinem svým vlastním drahým způsobem.
Yesterday is over. Today is almost over. and we take the next step. We will know more next week, but the next step is a hospital stay for an intense chemotherapy treatment. It will be the strongest chemo treatment yet and he will have 5 doses. We don't know how long he will be there- probably between 2 and 4 weeks. Most likely over Christmas. We will keep you posted as we know more.
Včerejšek je za námi. Dnešek je skoro za námi. A my děláme další krok. Budeme vědět víc příští týden, ale dalším krokem bude hospitalizace a intenzivní chemoterapie. Bude to zatím ta nejtěžší chemoterapie a Martin bude mít 5 dávek. Nevíme, jak dlouho tam budeme, pravděpodobně něco mezi 2 a 4 týdny. Nejspíše přes Vánoce. Dáme vám vědět, jak se budeme dozvídat více.
sending love and thanks to you!
Posílám mnoho lásky a díků!
thank you so very much, Veronika Kristufova :)
No comments:
Post a Comment