Reflection of 2015

Žít, to je pro mne Kristus, zemřít je pro mne zisk. (Apostol Pavel v listu Filipským 1:21)

For me to live is Christ, to die is gain.  (Apostle Paul, Phil 1:21)

Pouze ten, kdo opravdu zná Krista, mohl napsat něco takového. V minulém roce čtyři lidé, pro které jsme vyprošovali na modlitbách uzdravení z rakoviny zakusili co to znamená zemřít a získat život v Boží přítomnosti.

Only someone who really knows Christ can say something like that. This year, four people for whom we prayed in their struggle with cancer got to experience the gain of entering the presence of the Living God..

Niina Ch., Daniel H., John C., Jeff S. zanechali stejný odkaz. Jejich rodiny truchlí, možná jsou i naštvaní na Boha, že nevyslyšel naše modlitby a neuzdravil nějak zázračně jejich nemocná těla. Namísto uzdravení jejich těla už nemohly přijímat dalších chemikálie. Už to bylo nad jejich fyzické síly. Nikdo z nich ale neztratil naději, že si pro ně nepřijde smrt, ale Bůh se kterým se setkají “tváří v tvář.”

Niina Ch., Daniel H., John C., Jeff S. – they all left with the same legacy. Their families are mourning, maybe even upset that God didn’t hear they prayers and didn’t miraculously healed their bodies. Instead, their bodies couldn’t take any more treatments and gave up physically. None of them gave up on hoping, that it won’t be death that is going to get them, but that it will be God whom they will meet face to face. 

Tito lidé jsou pro mě hrdinové. Jejich odchod na věčnost je velkou součástí mého roku 2015. Oni už mají svůj “zisk”, ja jsem tady a pro mě žít je Kristus. Jejich svěřený úkol skončil, můj ještě ne. Neopovažuji se srovnávat jejich životy s mým, mě přijde že každý z nich měl vcelku zásadní poslání a povolání sloužit druhým. Ještě jsem nepřišel na to, proč byl můj život ušetřen a jejich ne. Možná to ani nikdy vědět nebudu a tak chci být a dělat to o čem jsem přesvědčen, že dělat mám. Přecházím z role pracovníka ve službě na plný úvazek do pozice člověka, který se učí vyčkávat tím že se modlí a aktivně hledá příležitostí jak být užitečný a po ruce, kdykoliv a kdekoliv je to potřeba. 

These heroes and their passing are a big part of my 2015. They gained, I got to live out to be like Christ. Their share in the kingdom business here on earth is done, and mine is for some reason still on. I don’t consider myself worthy of any comparison with the four, as I think that each one of them had a higher calling to minister to others. At this point, I can’t say that I see why my life was spared, and theirs was not. I might not ever know the answer, so I continue to be and do what I know.  I continue the process of moving from a full-time ministry role to someone who is learning how to “wait” well,  by praying and seeking opportunities to minister as much as I am available and capable. 

 Mám dva malé nohsledy, kterým je 7 a 6 let, kteří, ač je to k neuvěření dělají to co dělám, ne to, co jim říkám. Neulehčují mi tím můj pokus o rodičovství – umí číst mezi řádky, umějí dokonale napodobit můj ton hlasu v různých situacích, gestikulují stejně jako já a všechno tohle vychází napovrch v ten nejnevhodnější okamžik. Například když babička s děda přijedou na návštěvu, nebo když u nich Sofia a Mia přespávají sami bez nás rodičů. Naštěstí je to větsinou velká legrace  ☺ !

 I do have two immediate followers, who are now 7 and almost 6, and believe it or not, they do as I do not as I say.  They don’t make it easy; it is scary how kids can read in between lines, copy a tone of voice, have the same gestures they see me do and later copy them at the most impropriety time. Maybe when the grandparents come to visit or when Sofia and Mia sleep over at their place without mom and dad? ☺

Přijeli rodiče Jane, měli jsme české vánoce se slavnostní večeří, americké vánoce v pyžamech a výbornou snídaní, rodina se sešla a pohromadě byli všichni prarodiče a i pra babička,  jezdili jsme na kole a ten samý den i na bruslích na zimním stadiónu, hráli jsme nové hry jako Ticket to ride a Ottrio co dostaly holky na vánoce,  s Jane jsme si udělali krásnou vyjíždku na tandemu, viděli jsme se s mojí ségrou Janou a její rodinou  a ještě stihli začít plánovat kdy se znovu uvidíme s bráchou Jane a jeho rodinou  -nakonec jsme oslavili pulnoční přípitek v 9 hodin večer, jak je novoroční tradice našich kamarádů, aby se všichni mohli dostatečně vyspat - co víc si můžu přát? Moje srdce je naplněno vděčnosti za vztahy v našich rodinách. Povedlo se nám být spolu a dohromady si to užít. Nově jsme poznali co to je přestat pracovat, vystoupit ze zaběhnuté všednosti , mít přestávku od různých zodpovědností, omezit elektronické věci na minimum a co se nestihlo tak se nestihlo. (Asi jako tenhle blog, který jsem chtěl mít napsaný už 24.12.) 

After the arrival of Jane’s parents,  Czech Christmas dinner and gift opening on Dec 24, American Christmas gift opening in pajamas and delicious breakfast, having both sets of grandparents and a great-grandmother all in one place at the same time, biking in the morning and skating at a local ice ring on the same day, playing games like Ticket to Ride or Ottrio for countless hours,  going for a tandem bike ride with Jane, celebrating midnite of a new year at a friends house at 9pm so we can go to bed early, seeing my sister and her family, making plans to visit with Jane’s brother and his family – my heart is full. I am not running low or on empty relationally. We have managed to be together.  We have been able to enjoy each other’s company. It was a great experience of how to shut off all work, the everydayness, all duties, keeping time on anything electronic to a minimum, what was unfinished stayed that way until now. (Very much like this update that I was hoping sent out by the time of the 2 year anniversary of my remission on Dec. 24th)

 Při tom všem ale nemůžu zapomenout na ty čtyři rodiny, jejichž život je ovlivněn odchodem někoho milovaného. Jaké to je mít vánoce bez táty? Bez manžela? Bez manželky? Nemůžu jim tu bolest odebrat, ale nesu jí s nima. Dotýká se mě, jak život bolí pro to jaký je. 

 I can’t help but be reminded of the 4 families, whose lives were changed by the passing of their loved one. How is it to have a Christmas without a dad? A husband? A wife? I can’t bear the pain for them, but I do bear the pain with them. It hurts me that that is how life must be. 

Před vánocemí jsme měli vánoční bohoslužbu s koledami, resp. s chválami, které oslavovali Boží příchod na Zemi. Možná to bylo poprvé, kdy jsem zažil hloubku některých textů těch písní až mi to doslova bralo dech. Vánoční poselství je prosté, ale komplikuje život. Bůh přišel mezi nás, aby nás postavil do uplne nove pozice našeho vztahu s ním.  Odpuštění za provinění, že ho nebereme vážně, otáčíme se k němu zády a děláme si co chceme,  Odpuštění místo spravedlivého trestu. Novou naději pro život po naší smrti. Moji přátelé, kteří vloni odešli, uzavřeli pouze první kapitolu svého života. Nepřišla si pro ně smrt, ale Bůh. On splnil svůj adventní slib, oni byli pozváni aby na vlastní kůži zakusili co to je být v Boží přítomnosti. Dává mi to smysl, že žit, to je pro mě Kristus, a zemřít je zisk. 

Before Christmas, we had in our church a Lessons and Carrols service.  It might very well be the first time, which the text of the old time hymns and songs jumped at me for the depth in which someone has expressed the miracle of Christmas. It is a simple message that complicates lives. God has come to be among us to give us a new status in standing with Himself.  Forgiveness for turning our back to Him and a new chance to take him seriously. A new hope for eternity. From that perspective, my friends who died just closed the first chapter of their lives.  Death didn’t get them, God did. He fulfilled his promise of His first coming. He invited them to personally experience eternity in His presence.  It makes sense to me now, to live is Christ, to die is gain.

Dovolte Bohu ať Vás v novém roce zasáhne svou láskou, ať máte co nabídnout těm nejbližším okolo Vás.

Allow God to touch you deeply in 2016 so you can share more of His love with those around you. 

Martin