merry Christmas!

It seems like I don't really have that much to share these days- we are still just watching Sofia's sickness like a hawk to see when she can go visit Martin. And even more so, see when all four of us can be together. We can't wait for that moment. Last week was stressful here for the girls and I. I feel like I am still recovering from the emotional trauma of thinking Sofia would have to go into the hospital.

Připadá mi, jakobych těch posledních pár dní neměla co sdílet. Pořád jen ostřížím zrakem sledujeme, jak se vyvíjí Sofiina nemoc a čekáme na to, kdy konečně bude moci jít Martina navštívit. A co víc, čekáme na to, až spolu všichni čtyři zase budeme. Nemůžeme se toho dočkat. Minulý týden byl pro mě a holky stresující. Pořád se vzpamatovávám z šoku, že by Sofie musela do nemocnice.

Now that my parents are here, in many ways, I feel like I can really rest, recover a bit and just be cared for. It is a wonderful thing, especially over the holidays. Martin's family hosted a special Christmas dinner. I loved being with them. What a great Christmas gift.

Teď, když tady mám rodiče, citím, že si mohu odpočinout nejen fyzicky, ale že se mohu nechat se opečovávat. Je to nádherné, hlavně přes Vánoce. Martinova rodina nás pozvala na slavnostní vánoční večeři. Moc jsem si to s nimi užila. Jaký úžasný dárek.

Martin's health seems to be slowly and steadily getting better. He hasn't had any infections or complications in over a week!!!! He is able to be 'unplugged' and leave the room, even go outside for small bits of time. If we were all 10o%, at least without pneumonia, he might have been able to come home yesterday for Christmas for a few hours (Czech Christmas is on the 24th)....but as sad as it was, it was just safer to stay in the hospital.

Martinův zdravotní stav se pomalu ale jistě zlepšuje. Už déle než týden něměl žádné infekce ani komplikace!!! Mohl se "odpojit" a odejít z pokoje, dokonce mohl na chvilku i ven. Kdybychom byli všichni stoprocentně zdraví, mohl jít na Šťedrý den /24. / na pár hodin domů. Ale jakkoli smutné to bylo, bylo bezpečnější, že zůstal v nemocnici.

He has been fighting the fight in his body for the first half of his stay and now it is really becoming a mental or psychological battle. With different roommates, each with different stories, learning more about the 'could-have-beens' and 'what-if's' and lots of solitude time...he is learning, growing and being in challenged in so many more ways than fighting the cancer in his body. This may sound like an obvious statement, but this is changing him. He will never be the same.

První část svého pobytu v nemocnici Martin bojoval s nemocí ve svém těle, teď se ta bitva stává mentální či psychologickou. Od nových spolubydlících, z nichž každý přichází s novým příběhem, se Martin se dozvídá vice o "co se málem stalo a nestalo" a "co kdyby" a navíc má ve svém osamění spoustu času. Učí se, roste a je zkoušen i v mnoha jiných ohledech než je rakovina. Tohle možná zní celkem běžně, ale on se tím opravdu mění. Už nikdy nebude stejný.

I was able to see Martin for a long visit yesterday, after EIGHT days of not seeing him, and I can't explain the emotions running around inside of me. I have never felt more in love with him....not in Portugal as we were getting married, not in Paris when we were getting engaged, not in Munich when we were dating. I remember experiencing a similar feeling after each girl was born, like taking a step into deeper water.

Včera jsem ho mohla po OSMI dnech konečně na delší dobu navštívit. Nedovedu popsat emoce, které jsem pociťovala. Nikdy jsme ho více nemilovala…. ne v Portugalsku, když jsme se brali, ne v Paříži, kde mě požádal o ruku, ne v Mnichově, kde jsme spolu začali chodit. Pamatuju si, že jsem se cítila podobně, když se nám narodili holčičky, jakobych postupovala hlouběji a dál od břehu.

The girls and I made him a Christmas tree out of their handprints cut out of tissue paper. I admit, I tried to control this art project and guide their paintbrushes and crayons....but it was impossible. And I'm glad. It's so much more beautiful the way they ended up doing it and you can see each of their personalities on the tree. I wanted to do something grand, extraordinary, and over-the-top creative. Some kind of video or play or painted canvas....but such a production just didn't fit. No one (especially me) had the energy to organize sick kids for something like that.

But this was perfect. and Martin really loved it.

S děvčátky jsme mu vyrobili vánoční stromeček z jejich ručiček, které jsme obtiskli na papír, vystříhali a slepili dohromady. Musím se přiznat, že jsem se snažila tenhle projekt dirigovat a snažila se vést jejich štětce a pastelky, ale bylo to nemožné. Jsem za to ráda. Výsledek je krásnější tak , jak ho vyrobily, je lze v něm rozpoznat jejich osobnosti. Já jsem měla na mysli něco grandiózního, velkelopého a příliš kreativního. Nějaké video, hru nebo obraz. Ale nějak to nesedělo. Nikdo (hlavně já) neměl energii usměrňovat nemocné děti při práci. Ale stromeček byl perfektní a Martinovi se moc libil.

This Christmas is not what I pictured it to be....but it doesn't change the fact that it still IS Christmas. We still celebrate the most amazing miracle, that God became a man. We still had, and are having special moments with family. Holidays mark a rythym in time. A cadence. As much as I wasn't very excited about the holidays this year, I'm glad they are here. I'll be glad when they are over. I know there will be more ahead, hopefully together with Martin.

Tyhle Vánoce nejsou takové , jaké jsem si představovala, ale to nemění nic na tom, že to JSOU Vánoce. Pořád oslavujeme ten nejkrásnější zázrak, to, že se Bůh stal člověkem. Prožili jsme a stále prožíváme krásné chvíle s rodinou. Svátky poznamenávají rytmus času. Kadence. Jakkoli jsem se na svátky letos netěšila, jsem ráda, že jsou tady. Budu ráda až skončí. Vím, že jich máme před sebou ještě spoustu, doufám, že i s Martinem.

Thank you all for joining us in this! I think of you; I know that many of you are having hard holidays as well. My heart aches for you. I pray that in the middle of it all, that you will have many moments of peace and JOY!

Děkuji vám všem, že jste v tom s námi! Myslím na vás, a vím, že spousta z vás má taky těžké svátky. Moje srdce pro vás krvácí. Modlím se za to, abyste uprostřed toho všeho, pocítíte spoustu chvil plných míru a RADOSTI!

Irenka, thanks for the translation!!